Byl jsem požádán, abych napsal vzpomínku na pražského jezdce a trenéra Pavla Turka. Pavel byl součástí mého koňařského světa od útlého dětství. Přestože se, po sovětské okupaci Československa v 70. letech minulého století, z jezdecké společnosti na chvilku vytratil. Komunistická normalizace byla pro jeho nadějně se rozvíjející drezurní kariéru, ale i osobně, katastrofou. Ze dne na den zmizelo veškeré zázemí, které ho odborně a společensky utvářelo. Mezi všemi osobnostmi, které emigrovali před komunistickou zvůlí, mu chyběl především František Šembera (zatím jediný čs. poválečný olympionik v drezuře – Řím 1960). Ten mu byl na cestě mezi československou drezurní elitu hlavním průvodcem. I když byla ale jeho soutěžní kariéra v klubu Čs. filmu jen krátká, stihnul Pavel to hlavní. Stal se skutečným jezdcem a koňařem. To prokázal i při svém působení v TJ Žižka Praha na Trojském ostrově. Nejen prací se svými koňmi, ale i v roli trenéra. Jakkoliv jsem nebyl v posledních letech příliš často v jeho blízkosti, nemohu zapomenout na společné večery, při kterých se vždy osvědčil jako vynikající společník. Jeho přítomnost zaručovala ohňostroj zábavy, ozdobený vzpomínkami na přední jezdce poválečné generace, se kterými měl štěstí pracovat. S Pavlem tak odešel i kus historie československého jezdectví. Pavel Turek zemřel v pondělí 9. srpna ve věku 76 let. Poslední rozloučení se koná ve středu 18. srpna v 11:00 hodin ve velké obřadní síni krematoria v Praze – Strašnicích.
Cyril Neumann
