Olympijské hry jsou v plném proudu a my všichni se trochu hřejeme na výsluní doby. Od roku 1936 tolik jezdců z naší země na olympijských hrách nestartovalo. Tehdy v Berlíně nadšení ze sportovního jezdectví ovlivňovala tísnivě nacistická propaganda. Většina jezdců byla především vojáky. Mnozí již tušili, že sportovní kolbiště brzy vymění za to válečné.
Současné hry se konají ve stínu koronavirové pandemie. Pravděpodobně jen ekonomický tlak nakonec do dějiště her sportovce dotlačil. Ekonomický malér, který pravidelně každé čtyři roky pořadatele OH potkává, bude obrovský. Díky přenosovým právům snad ale přeci jen poněkud méně hrůzostrašný.
Zakladatelé hipologického olympismu v roce 1912 asi příliš neřešili ekonomické problémy budoucích her. A nevíme, zda se zamýšleli nad těmi dopravními. Hegemonem počátků olympismu byla Evropa. Záhy, v roce 1932, se ale hry konaly za mořem. Ekonomická situace dovolila účast v Los Angeles jen sedmi československým sportovcům. Koně chyběli. Hned rok na to se ale českoslovenští jezdci do zámoří vydali. Legendární zájezd československého týmu do New Yorku, Toronta a Chicaga je dostatečně zmapován. Koně jeli lodí. Jeden z nich cestu nepřežil.
Poválečné cestování koní bylo jistě také komplikované. V roce 1956 možná mnoha jezdcům spadl kámen ze srdce, když australské Melbourne koním z veterinárních důvodů hry zakázalo. Jezdectví tehdy našlo olympijský azyl ve Stockholmu. Dodejme, že bez nás. O čtyři roky později dovézt koně (včetně dvou československých) do Říma nebyl tak neřešitelný problém. O další čtyři roky později ovšem koně přes celý svět cestovali. Mohly za to právě OH v Tokiu 1964. Československé jezdectví zastupoval bývalý drezurní olympionik František Jandl (1936 Berlín), ovšem „jen“ v pozici rozhodčího. Jak se do Tokia koně dostali nevím. Myslím ale, že letadly to ještě nebylo. Dnešní logistika dopravy koní do vzdálenějších destinací je o letectví opřena zcela samozřejmě. Letenky jsou koním vystavovány již standardně.
V současné euforii z masivní účasti českých koní v Tokiu jsem zahlédl na portálu www.jezdci.cz příspěvek o přepravě evropských koní do dějiště her. Jakkoliv je reportážní popis cesty nejlepších koní světa do Tokia fascinující, neubránil jsem se tisnivému pocitu. Precizní logistika a profesionalita celé přepravy je úžasná. Adorovaní čtyřnozí aktéři, kolem kterých se vše točí, jsou ale najednou jen smířeně nevinnými účastníky současné přepravní mašinérie. Jsou jenom zrníčky písku v nemilosrdném soukolí technologie. Jak koně letěli do Tokia naleznete zde. Mě běhal trochu po zádech mráz.
Cyril Neumann