Jezdecká socha tohoto jména plní všechny učebnice určené začínajícím sochařům a v přednáškách uměleckých škol je na prvním místě. Není mnoho věhlasných jezdeckých soch vyplňující dlouhý věk mezi antikou a renesancí. Patří mezi ně i náš sv. Jiří na pražském hradě. Ten je ale o více než století mladší.
Na jednom ze sedmi pahorků, na kterém stojí půvabné bavorské město Bamberg, naleznete monumentální katedrálu sv. Petra a sv. Jiří. Vévodí rozsáhlému komplexu církevních staveb, a i pro těch sedm pahorků je tato perla barokního stavitelství nazývána „bavorským Římem“. Pokud jste náhodou ještě v Bambergu nebyli, určitě to napravte. Skvostné město ležící na řece Regnitz stojí určitě za to. Říční toky lemují nejkrásnější stavby historického centra, a ne nadarmo získalo město další přezdívku „Malé Benátky“. Turistický průvodce vás jistě zavede především k freskami zdobené radnici. Ta stojí uprostřed řeky, údajně na uměle vytvořeném ostrově z dubových kůlů. Barokních staveb je ve městě mnoho. Řada jich pochází z dílny rozsáhlé stavitelské rodiny Dientzenhoferů. Pětice bratrů zanechala své stopy nejenom v Bambergu, ale jméno rodiny rezonuje v mnoha chrámových stavbách dalších významných měst Bavorska. Jméno dobře zná i každý Čech. V Praze se nakonec usadil Kryštof a věhlas získal především jeho syn Kilián Ignác.
Stavba Bamberského dómu katedrály sv. Petra a sv. Jiří, ale vznikala postupně již od 11. století. Dokumentuje tak dobu největšího rozmachu města, které se stalo i císařskou falcí. Mohl za to císař římské říše Jindřich II., který město povýšil na místo císařského úřadu. Katedrála se tak stala hlavním místem bamberských arcibiskupů. Význam města dokládá i skutečnost, že se pro bamberské, resp. babenberské dědictví neváhal v roce 1252 budoucí český král Přemysl Otakar II. oženit s o 30 let starší Markétou Babenberskou.
Středověké dějiny naleznete v Bambergu na každém kroku. Bamberský jezdec je jejich snad nejznámějším příkladem. Je jednou z mnoha monumentálních soch katedrály. Protože je ale figura světce posazena na koně, jedná se o zcela unikátní sochu. Badatelé si dodnes nejsou zcela jisti, kdo je vlastně znázorněným jezdcem. Nejčastěji se hovoří o uherském králi Štěpánovi I. Ten měl být v katedrále pokřtěn a později se stal švagrem oficiálního zakladatele katedrály Jindřicha II. Ve prospěch tohoto uherského patrona mluví i skutečnost, že byl na konci 11. století papežem Řehořem VII svatořečen. Jezdec tak plní i církevní podmínku chrámového zobrazování postav omezené pouze na svaté.
Z hipologického hlediska by ve prospěch Štěpána uherského napovídala i figura koně. Socha byla vytvořena někdy okolo roku 1230. Znázorněný kůň působí na dobu 13. století velmi ušlechtile. V poměru k figuře jezdce je vidět, že dosahuje výšky současných koní. Nelze sice rozeznat orientální rysy, ale kůň se velmi nápadně podobá plemenům vzniklým na bázi orientální krve. Z dnešního pohledu v něm lze spatřit koně v typu kaleidoskopu kavkazských plemen. K tomu přispívá i jemná kostra končetin dokazující ušlechtilost.
Kůň Bamberského jezdce je nauzděn pákovým udidlem s moderní možností volby délky pákového ramene, které dnes nazýváme sněhulák. Na všech čtyřech je kůň podkován podkovy s ozuby. Ve stylu jezdcovi figury již jen vzdáleně doznívá středověký jezdecký styl s nohami zapřenými do kupředu vytrčených třmenů. Jezdec je sice posazen do gotického sedla, ale již s výrazně kratšími třmeny, které jsou typičtější renesanci. Sama socha koně tak otazníky okolo její tvorby či znázorněné osoby spíše násobí. Přesto je Bamberský jezdec třešinkou na skvostném babenberském dortu.
