Na světě existují čtyři jezdecké instituce, které se mohou honosit titulem akademické hipologie, tudíž školního jezdectví v původním slova smyslu. Všechny jsou v Evropě, což dokládá, že základem všech současných jezdeckých stylů je starý kontinent.
Předpokládám, že většina z koňařů již navštívila naší školu, tzn. tu ve Vídni. To že vídeňskou akademii nazývám školou „naší“ není omyl ani domýšlivost. Úzká provázanost českých zemí a starého Rakouska nám dává toto oprávnění. Řada významných osobností Spanische Hofreitschule si své ostruhy vysloužila právě v Kladrubech. Historie vídeňská akademie také téměř přesně kopíruje i začátky chovu starošpanělských koní v Kladrubech nad Labem.
Francouzská akademie v Saumuru, je zase spojena s naším předválečným sportovním jezdectvím a řada významných armádních osobností akademii v Saumuru absolvovala.
A konečně tady máme dvě iberijské školy ze zemí, které na akceleraci kvality domácího koně celé planety mají největší zásluhu. Tu lisabonskou (Escola Portuguesa de Arte Equestre) mohli naši diváci vidět při 25. ročníku výstavy Kůň v roce 2018 v Lysé nad Labem.
Španělská akademie – Fundación Real Escuela Andaluza del Arte Ecuestre, sídlí v jihošpanělském centru Andalusie v Jerez de la Frontera. V první polovině května se zde navíc tradičně koná španělský svátek koní Feria de caballos, a to je nejlepší pozvánka k výletu.
Čtvrtek 12. května
V Jerez jsme již od včerejška, ale ten byl věnovaný především seznámení s městem. Město má středověkou historii reprezentovanou nejenom maurskou citadelou, ale především velkolepou katedrálou. To se pokusíme také stihnout, ale jsme tady především kvůli škole. Dnes je na programu dopolední prohlídka areálu a představení, které zahajuje přesně ve 12:00 hodin.
Na místě jsme včas. Chvilku čekáme a přesně v deset nás pouští dovnitř. Místo podrobně znám z fotek. Ale je to ještě krásnější. Park je spíše botanickou zahradou. Všechno dokonale upravené. Procházíme se okolo haly. Vstup je i do přilehlého paláce. V suterénu pak nové umístěné hipologické muzeum. Expozice je moderně udělaná, ale nic nového. Snad jen informace, že podle Španělů přišli první s objevem třmenů Číňané cca 200 let po Kristu.
Nad hlavami nám létají všude kolem hnízdící čápi. Dáváme si první sklenku cherry. Nápoj, který získal jméno právě díky městu, které je centrem jeho výroby. Před dvanáctou vstupujeme do krásné haly. Není vyprodáno, ale odhaduji tak 80%, cca 1200 lidí.
Show je pěkná, místy hodně pěkná. Je tady skoro vše, co čekáme. Ovšem zítra večer máme již lístky na gala show. Jsme proto zvědaví, o co bude zítřejší gala lepší. Příjemným zjištění je, že starokladrubské spřežení by zde bylo extratřídou.
Po představení ještě procházíme muzeum kočárů. Součástí prohlídky jsou i části stájí školy, muzeum standardního i slavnostního oblečení jezdců. Všechno dokonale zrestaurované a jako nové. Škoda muzea kočárů ve vinořských Ctěnicích. Bylo podobně krásné.
Odpoledne jedeme na ferii. Máme již zkušenost s podobnou akcí, ovšem portugalskou. Tady je to stejné, jenom několikrát větší. V duchu portugalské Golegy i tady je podstatou slavnosti korzo. Jezdci a kočáry korzují parkem ve dvojitém kříži. Trasa má odhadem dva kilometry a je koní plná. Není to sice úplně nepřetržitý proud, ale dost plný. Neodvažuji se odhadnout kolik koní tady chodí. Jednotky stovek určitě. A stejně jako v Portugalsku je úroveň dost rozdílná. K vidění jsou výstavní spřežení. Dost jich je ale obyčejných a pár i trochu za hranou. Tady by si ochranáři protestující proti pražským fiakrům smlsli. A stejně tak jezdci. Někteří jak obrázek. Jiní obyčejní a viděli jsme i několik špatných.
Je horko. Na sluníčku až vedro. Koně chodí dokola a nikdo to neřeší. Jsme ve Španělsku. Na teplo jsou tady zvyklí. Dámy mají typické španělské kostýmy. Mnohé jsou opravdu krásné. Zvýrazněná ženskost na maximum.
Bloumáme po korzu tak dvě hodiny a máme toho dost. Vyzvedáváme auto z podzemního parkoviště, které je snad pod každým náměstíčkem. Vůbec si nedokážu představit, jak to tady vypadalo, když je stavěli. Ale i proto je pohybovat se autem po městě dnes velmi pohodlné. Na řadu přichází opět cherry. Dovolená hladina pro řidiče je 0,5 promile.
Pátek 12. května
Dnes večer jdeme na gala show. Tentokrát se zahajuje až v deset večer. Den jsme strávili u moře. V průvodcích jsme si našli, že u nedalekého města Cadiz je jedna z nejkrásnějších pláží světa, desítky kilometru dlouhá oblast Camposoto.
Cádiz je turisticky klenot. Tak jako všude, parkujeme v jedné z mnoha podzemních garáži. Průvodce nelhal. Pláž je kouzelná a nekonečná. Lidi tady jsou, ale jsou jen řídce rozeseti. Vešel by se sem celý Cádiz. Fouká vítr, ale není studený. Jsou docela vlny, ale ne nebezpečné. Poprvé se letos koupu a hned v Atlantiku. Houpu se ve vlnách a nechci, aby to skončilo.
Večer jedeme na show. Sice později než v Praze, ale okolo deváté se již i zde stmívá. Areál školy je osvětlen a podle očekávání dává postupující šero v kombinaci s osvětlením a slavnostně oblečenými návštěvníky místu novou dimenzi.
Již od prvního čísla je jasné, že toto bude skutečně gala. Vystoupení mají strhující rytmus, práce nad zemí je lepší, čísla neskutečně dlouhá. Koně pracuji v obrovské dynamice.
O přestávce máme možnost vstupu do zázemí jízdárny. K vidění jsou stáje, sedlovna i malé opracoviště přilepené k hale. Jinak pro denní práci je zde veliká, nejméně 5 000 m² velká jízdárna. Je zde přes 60 koní. Uprostřed města. Mnozí zde stráví celý život. Koně přichází ve třech letech a pracují ještě pár let po dvacítce. Žádný však nevypadá, že by strádal. Jsou klidní a přátelští. Vše je naleštěné a krásné.
I druhá půlka je strhující. Každé vystoupení by mohlo být vrcholem. Ať je to garocha, práce na dlouhých otěžích, práce nad zemí i skoky, či závěrečné vystoupení deseti jezdců a koní. V sedlech španělští grandi, rozhodně žádní mladíci. Ve Španělsku ctí, že pro jezdectví v sedle je třeba zkušenost. Krásné představení. Skutečně gala. Konec je o půlnoci. Za necelé dva měsíce tady mají dostaveníčko všechny čtyři akademie. Začínáme uvažovat, zda si výlet nezopakovat.
Sobota 13. května
Poslední den výletu, ale rozhodně ne odpočinkový. V 10:45 máme být v Yeugada la Cartuja. Hřebčín, který se honosí tradicí založenou kartuziánskými mnichy na sklonku 15. století. Z Jerez je to asi 20 km. Jsme tady během chvilky. Sobota je návštěvnický den a prostranství před hřebčínem se pomalu zaplňuje. Odhadujeme cca 300 – 400 lidí. Průvodci si nás rozdělují asi do 6-7 skupin a provádí hřebčínem. Koně jsou pohodoví, počasí příjemné, hřebčín není sice úplně vymazlený, ale má svoje kouzlo. I tady je na programu show, a i tady zahajuje ve 12:00 hodin. Hala je beze stěn. Show je spíše chovatelská, ale jsou v ní i překvapivě krásné jezdecké momenty.
Zbývá poslední část našeho předem připraveného programu. Návštěva kláštera La Cartuja. Místa, které dalo koním jméno. V průvodcích píšou, že není přístupný. Doufáme, že budeme mít možnost alespoň nahlédnout.
Je to jen pár minut od hřebčína. Na parkovišti pár aut stojí a branka je otevřená. Vstupujeme. Klášter je v podstatě obrovskou pevností. Vysoké obranné zdi byly v dobách bojů mezi křesťany a arabským chalífátem důležité. Hlavní klášterní brána je také otevřená, a tak vcházíme do dvorany kláštera. Odtud pochází většina ikonických fotografií koní plemene Pura Rasa Espaňola – La Cartuja. Máme možnost nahlédnout i do kostelního prostoru. U oltáře se pohybuje bílý kapucín. Oděv kartuziánů je dokladem, že je klášter stále funkční. Dodatečně odpoledne v katedrále v Jerez objevujeme leteckou fotografii kláštera. Je z ní vidět rozsáhlost areálu. Celé jedno křídlo dává tušit, že zde byly i velkorysé stájové prostory. Škoda, že tato část nám zůstala skryta. Právě v klášteře La Cartuja se z kartuziánských mnichů stali významní chovatelé. V neklidných dobách reconquisty, zde křesťanští osadníci schovávali koně před maurskými nájezdy. Kartuziáni záhy pochopili, že chovat koně je výhodné, a nakonec dali nejlepším španělským koním své jméno.
Koňařský program výletu je naplněn. Je podvečer a čeká nás poslední posezení. Dnes feria končí. Město je plné tradičně oděných Španělek. Centrem postupně projíždějí osamocené kočáry a skupiny jezdců. Tady to vše začalo. Nebýt Andalusie a její arabské minulosti, nebyl by nejenom náš starokladrubský kůň, ale v současné podobě ani kůň domácí. Iberijská krev koluje v žilách téměř 90% z 60 miliónů současné populace koní. Kdo chce zažít koňařsky něco výjimečného, neměl by si nechat ferii a Jerez de Frontera ujít.
Cyril Neumann