Dostat se k jezdecké soše císaře Napoleona, kterou Vám dnes chci představit, trvalo dost dlouho. Leží mimo hlavní turistické cíle Francie. Věděl jsem o ní od doby, kdy jsem se začal zabývat dílem Josefa Václava Myslbeka. Ten mě seznámil se svým francouzským vzorem sochařem Emmanuele Fremiétem. A jedno z jeho významných děl jsme již na stránkách Jezdce představili. Právě tento mistr je autorem Zlaté Johanky z Arku na náměstí Place de Pyramides. Fremietova Johanka byla odhalena v roce 1874. Sochař při její tvorbě čerpal z bohatých zkušeností, které získal při tvorbě jezdecké sochy císaře Napoleona. Ta byla vztyčena v roce 1868 na Place d´Armes v Grenoblu. Po pádu druhého francouzského císařství byla ale v roce 1870 vyhlášena Třetí francouzská republika a Napoleon byl z Grenoblu odstraněn.
Trvalo dlouho, než byla osobnost Napolena vzata na milost a socha mohla být v roce 1929 opět vztyčena. Jezdecký monument se ovšem nevrátil do Grenoblu. Odhalen byl v malé vesničce Laffrey, téměř na dohled Alpským velikánům. Proč právě tady? To jsem rozpletl až na konci léta 2026.
Vesnice Laf
frey je skutečně jen pár domků. Leží na břehu krásného horského jezera Grand Lac de Laffrey. Socha je vidět ze silnice, která jezero lemuje. Hned na první pohled je znát, že jí dělal výjimečný sochař. Autor zlaté Johanky z Arku vytvořil sochu na zakázku Napoleona III. Ten chtěl ve druhé polovině 19. století uctít svého slavného strýce. Grenoblu patřila první dva roky svého života proto, že toto důležité město regionu Rhône-Alpes bylo prvním důležitým městem, které se na jeho stranu přidalo po útěku z desetiměsíčního vyhnanství na ostrově Elba. Napoleonův kult ale skončil a republikáni sochu odstranili. Dalších 60 let byla zapomenuta. Emanuele Fremiét zemřel v roce 1910 aniž by se dozvěděl, že jeho dílo bude přeci jen žít na důstojném místě. Stalo se tak v Laffrey v roce 1929, necelých 20 km nad Grenoblem.
Záhy se dozvídáme, proč právě zde. Místo na kraji malé loučky nad horským jezerem bylo dějiště snad nejromantičtější scény Napoleonova období. Když po porážce u Lipska uprchnul císař ze své internace na ostrově Elba, vydal se právě tudy horským průsmykem ke Grenoblu. Výrazně snadnější cestu jižní Francií mu zatarasili vojáci Ludvíka XVIII. Ten, když pochopil, že Napoleon jde alpským průsmykem, vyslal proti němu další muže. A právě zde, ve vesnici Laffrey, se 7. března 1815 vojska setkala. Na jedné straně 900 royalistů Ludvíka XVIII. Proti nim malý sotva 100člený sbor Napoleonův. Když Napoleon viděl, že je cesta uzavřena a schyluje se k boji, sesedl z koně a v čele svých vojáků vyšel sám v ústrety královské gardě. Zůstal stát uprostřed obou vojsk a legenda praví, že směrem ke královským vojskům zvolal: “Vojáci! Jsem Váš císař. Nepoznáváte mě? Pokud je mezi Vámi někdo, kdo chce zabít svého generála, jsem zde!“ Vojáci ohromeni Napoleonovou odvahou začali strhávat královské kokardy a přidali se k Napoleonově vojsku. Cesta do Paříže byla volná. Tady začalo posledních 100 dni Napoleonovy vlády, která dospěla až k Waterloo.
A tak, 19 let po Fremiétově smrti, dostala socha Napoleona nové místo ke svému dalšímu životu. Krásný příběh, úchvatné místo, krásná i když poněkud opuštěná socha.
Jezdecké ztvárnění Fremiétovo je skutečně impozantní. Na soše je vidět sochařova pečlivost. Na Napoleonově klobouku nechybí kokarda – symbol francouzské revoluce roku 1815. Na krku má Napoleon dlouhý šátek, který uvázán jako kravata působí velmi uvolněným dojmem. Uniforma jezdce, stejně jako jeho jezdecké kalhoty jsou pečlivou dokumentací vojenského oblečení Napoleonovy doby, stejně jako jezdecké boty a ostruhy. A konečně na levém boku jezdce vojenský meč.
A pochopitelně Napoleonův kůň. Historici tvrdí, že v Laffrey v roce 1815 seděl Napoleon na koni Marengo, který byl zajat Brity v bitvě u Waterloo. Fremiétovi byl ale modelem arabský hřebec Émir, darovaný Napoleonovi III. zakladatelem moderního alžírského státu Abd al-Káhirem. Kůň je zachycen ve vznosném klusu, snad pasáži. Nauzděn je pákou, veden na pákovém udidle výrazně za kolmicí. Ale právě to dává koni pohybové napětí.
Samotná cesta z Grenoblu do Laffrey stojí za cestovatelský čas. Vede přes městečko Vizille, kde v krásném zámku uprostřed ještě úchvatnějšího parku najdete muzeum francouzské revoluce. Právě odtud se od roku 1788 Francií šířily myšlenky svobody. Jsme rádi, že jsme tady byli.
Cyril Neumann
