Jižní Rakousko se pyšní nejenom rozsáhlými vinicemi, ale naleznete zde i druhé největší město Rakouska Graz. V českém provedení se jedná o Štýrský Hradec. Pokud byste se snad chtěli dozvědět, jak ze slova Graz vznikl český ekvivalent, lze nahlédnout do nedalekého Slovinska. Ve slovinštině, která má z češtinou až překvapivě mnoho podobných slov je jméno Graz vyslovováno jako Gradec. A protože se jedná o hlavní město Štýrska, už je vše jasné.
Město zažilo ne
jvětší rozkvět za vlády Habsburků. Odtud kontrolovali Štýrsko, Korutany, ale i část Slovinska a severní Itálie, včetně města Terst. Pro koňaře je tato část Rakouska významná nejenom blízkostí současného centra chovu rakouských lipicánů v Piberu, ale i tím, že zde sídlil bratr zakladatele kladrubského hřebčína Maxmiliána II., arcivévoda Karel Štýrský. Právě on po vzoru svého synovce Rudolfa II. povýšil hřebčín v Lipici v roce 1580 mezi císařské hřebčíny habsburské monarchie. Stalo se to pouhý rok po tom, co se podobného privilegia dostalo od Rudolfa II. kladrubskému hřebčínu.
Toto rakouské město stojí rozhodně za návštěvu. Pokud byste ovšem uvnitř starého města hledali nějakou jezdeckou sochu Karla, budete zklamaní. Motiv koně na monumentech města chybí. Přesto Vám ale nabídnu překvapivý tip na hipologickou zajímavost.
Jihozápadní periférii města tvoří čtvrť Straßgang někdy ovšem nazývaná i jako Svatomartinská. Centrem je nejenom zámek sv. Martina, ale především hned vedle stojící svatomartinský kostel. Ten je považován za nejstarší kostel v Grazu a první zmínky o něm pocházejí již z 9. století. Současný nenápadný kostelík byl ovšem vystavěn v 17. století a skrývá dřevěný barokní unikát. Na hlavním oltáři jsou světci ve skutečné velikosti, v centru pochopitelně se sv. Martinem, znázorněni na koních, či s koňmi.
Dílo řezbáře Josefa Tadáše Stammela je skutečně sakrální výjimečností a dílo je také nazýváno Oltář tří koní. Oltář vznikl v letech 1738-1740 a zobrazuje tři různé situace. Ty mají zdůraznit tři věkové etapy člověka a jeho psychický přerod.
Uprostřed je na koni znázorněn sv. Martin z Tours, jak se dělí s žebrákem o svůj plášť. Scéna má vyjadřovat zralý věk a lásku k bližnímu.
Vlevo od sv. Martina je situace Obrácení sv. Pavla. Pavel (původním jménem Saul) byl horlivým odpůrcem křesťanství. Podle bible byl na cestě do Damašku, kam vezl doporučení zatýkat křesťany. Na cestě byl ovšem zastaven hlasem Krista „Saule, Saule, proč mne tak pronásleduješ“. Zjevení, při kterém Pavlův kůň upadl, mělo za následek, že se z Pavla stal největší křesťanský misionář. Tato část oltáře má znázorňovat bouřlivé mládí a duchovní proměnu.
A konečně třetí kůň patří situaci Zázrak sv. Eligia. Eligius žil na přelomu šestého a sedmého století a jeho život je předem mnoha legendami. Tu „naší“ koňařskou zpopularizoval Alexander Dumas. Podle této legendy byl kovářský a podkovářský mistr Eligius velmi pyšný a nazýval se mistrem nad mistry. Bůh tedy seslal do jeho podkovářské dílny Ježíše Krista, který před užaslým Eligiem okoval neposlušného koně tak, že mu nejprve uťal nohu, kterou podkoval a následně nohu s koněm bez porušení opět spojil. Eligius se rozhodl tento způsob napodobit, ale nedokázal následně nešťastnému zvířeti amputovanou nohu vrátit zpět. Ježíš se tak vrátil, koně zachránil a Eligius pochopil svoji zpupnost. Sv. Eligius je tak patronem všech kovářů a podkovářů.
Důvodem proč právě zde je tak výjimečný oltář se svojí neobvyklou ikonografií je snad skutečnost, že kostel sv. Martina byl mnoho let poutním místem hospodářů, kteří se zde modlili za zdraví svých zvířat. To mělo inspirovat tehdejšího opata Antona von Mainersberga k zadání takto neobvyklého díla.
Cyril Neumann