Předpokládám, že zvát Vás na návštěvu Krakova je nošení dříví do lesa. Polská metropole a druhé největší město našich severních sousedů je dostatečně známé. Navíc vzhledem k rozloze Polska relativně v dosažitelné vzdálenosti. V Krakově již velká většina z Vás tak pravděpodobně byla. Celé město je skutečnou turistickou perlou Evropy a zaplněnost jak historického centra, tak velkolepého hradu Wawel tomu odpovídá.
Bonusem je nejenom historické propojení Wawelu a českých zemí, lépe řečeno jeho význam pro budování evropské magistrály Madrid-Praha-Kyjev. Za vlády Václava II., který byl v letech 1291 až 1305 polským králem (jako Václav I.) dokonce český král Wawel plně ovládal.
Při vstupu do hradu Vás upoutá jezdecká socha národního hrdiny Polska Tadeusze Košciuszka (1746 – 1817). Tento revolucionář byl nejenom hlavní figurou polského povstání proti Rusku a Prusku, ale rychle se prosadil i při svém působení v zámoří. Záhy se stal stavitelem fortifikací při americké válce za nezávislost. Jeho stavitelská zručnost a inženýrské znalosti nakonec vedly k tomu, že jej George Washington povolal i ke stavbě pevnosti West Point na břehy řeky Hudson. V roce 1783 tak Kongres USA povýšil Tadeusze Kościuszka na generála americké armády. Přes velké bohatství, které v USA získal se však v roce 1784 vrátil do Polska a stal se ústřední figurou polského, někdy také Kościuszkovo povstání. To mělo zabránit rozdělení zbytku Polsko-litevské unie mezi Rusko a Prusko. Nakonec byl Kościuszk zajat a uvězněn v Petrohradu. V roce 1796 jej car Pavel I. propustil.
Tadeusz Kościuszk pak ještě jednou odcestoval do USA, následně se vrátil a po roce 1815 se v ponapoleonské Evropě ještě neúspěšně snažil o obnovení polského království. To se mu však nepodařilo a v roce 1817 zemřel ve Švýcarsku. Bezesporu je pro Poláky osobnost tohoto polsko-amerického hrdiny důležitá i při budování polských amerických vztahů.
Samotná jezdecká socha u vstupu do hradu je poněkud mimo pohledy návštěvníků. Ve své celé velikosti je vidět pouze z dálky a při vstupu do hradu její prohlídce téměř ze všech stran brání masivní podstavec.
Autorem je, z dnešního pohledu polsko-ukrajinský sochař a architekt Leonard Marconi (1835-1899). Marconi byl profesorem na univerzitě ve Lvově. Jeho dílo si ovšem cestu na Wawel klestilo poměrně dlouho. Samotná socha byla odlita až po Marconiho smrti v roce 1900. Původně měla stát na Tržním náměstí v centru Krakova (Rynek Glówny). Rakouská vláda, ovšem jeho odhalení, v tehdy rakouské Haliči, nedovolila. Socha se tak dočkala svého vztyčení až v letech 1920 až 1924 po obnovení nezávislosti Polska. Její život ale záhy skončil, když byla v roce 1940 zničena při nacistické okupaci.
Současná socha je tak z roku 1960, kdy byla v rámci německo-polského „usmíření“, které ovšem dirigoval tehdejší Sovětský svaz, věnována Krakovu obyvateli Drážďan. Po více jak 150 let od své smrti Tadeusz Kościuszk ještě jednou odcestoval do USA. Kopie sochy byla v roce 1978 darována polské komunitě v Detroitu.
Cyril Neumann
