Bronzová jezdecká socha sv. Jiří bojujícího s drakem na třetím nádvoří Pražského hradu patří k nejvýznamnějším gotickým památkám českých zemí. V hipologickém sochařství zaujímá zcela unikátní místo, protože gotických jezdeckých soch je poměrně málo. Pochází z roku 1373 a jak vyplývá z historických záznamů odlili ji bratři Martin a Jiří z Kluže (Sedmihradsko). Proto bývají udáváni jako autoři sochy, ale jejich autorství není zcela jasně doloženo.
Socha byla mnohokrát poškozena. V roce 1541 jí byla při požáru Pražského hradu uražena pravá ruka. V roce 1562 ji svalili diváci, kteří z ní chtěli získat lepší výhled při rytířském turnaji. Tentokrát to odnesl kůň, který přišel o hlavu. Naštěstí byla socha vždy opravena a tak ji lze obdivovat dodnes. V současnosti je na nádvoří kopie. Moderní podstavec a kašnu zhotovil v roce 1928 v rámci úprav nádvoří Josip Plečnik. Originál je součástí stálé hradní expozice Příběh Pražského hradu, sádrová kopie je uložena v lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti v Holešovicích.
Postava sv. Jiří má základ v mučedníkovi jménem Jiří, který byl ve 4. století našeho letopočtu členem stráže císaře Diokleciána. Narodil se ale v křesťanské rodině, a proto se vzepřel Diokleciánovým ediktům z roku 303 nařizujícím pronásledování křesťanů. Za tuto zradu byl mučen a posléze popraven.
Sv. Jiří se stal významným světcem uctívaným v řadě států. Je patronem mnoha měst i států. Jeho jméno (Georgius), je základem pojmenování např. Gruzie. Legenda o sv. Jiřím však nemá žádné písemné potvrzení a proto s tímto patronem bojovala i církev, která jej v roce 1969 z katolického kalendáře vyřadila. Pro značnou oblibu byl ovšem sv. Jiří v roce 1975 do kalendáře vrácen (2. dubna).
Legenda o sv. Jiří se do centrální Evropy dostala po prvních křižáckých výpravách prostřednictvím Zlaté legendy. Romanticky laděný příběh vypráví o drakovi, který obsadil pramen pitné vody. Aby byl z pramene alespoň na chvíli odlákán, musela mu být každý den předložena lidská oběť. Když padl los na královu dceru, objevil se rytíř Jiří a draka zabil. Příběh má předkřesťanský vzor a mohl by být vystopován až v indoevropských náboženstvích. Proto je tradován v pohádkách a legendách řady evropských i mimoevropských zemí.
Socha sv. Jiří na 3. pražském nádvoří dokládá oblibu tohoto světce a vznikla v období, kdy se centrální Evropou začal šířit svatojiřský kult. Hipology socha ohromuje ušlechtilým koněm orientálního původu. Na území českého království musel být ve 14. století takový kůň symbolem moci a bohatství. Na soše lze také doložit úroveň jezdectví té doby. Pevný sed spočíval v dlouhých třmenech, do kterých se jezdec opíral špičkou nohy. Sed byl zpevněn opěrami sedla na přední i zadní rozsoše. Takový sed byl důležitý nejen v boji, ale umožňoval i relativní pohodlí při mnohahodinovém cestování.
Kopie na třetím nádvoří Pražského hradu není jediná. Další odlitky můžete nalézt v Budapešti či Szegedu a jedna zdobí i prostranství před katedrálou sv. Michala v rodišti autorů v rumunské Kluži.