Významnou rokokovou stavbou pražského Starého města je palác Kinských (také Goltz-Kinských) na Staroměstském náměstí. Jméno získal po svém majiteli Františku Oldřichovi Kinském, který palác zakoupil v roce 1768. V té době měla ovšem budova již téměř současnou podobu (předpokládá se že i včetně soch antických bohů Ignáce F. Platzera), která se rodila na půdorysu více domů již od 14. století. Základem byla románská budova, jejíž základy se zachovaly ve sklepeních paláce. Svoji dnešní podobu získal palác díky aktivitě Jana A. Golze, který v první polovině 18. století všechny budovy zkoupil a přestavil podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera na jediný objekt. Ze Staroměstského náměstí tak rozlehlost paláce není zcela patrná, ale k průčelní budovy je připojeno i levé boční křídlo a také zadní část ústící až do Týnské uličky. Mezi jednotlivými částmi tak vznikla dvě nádvoří, která sloužila jak k obsluze paláce, tak i k pohybu koní.
Palác má bohatou historii osobností s ním spojených. Je rodištěm držitelky Nobelovi ceny Berthy von Suttner (roz. Kinské), která obdržela cenu v roce 1905 za mír. Koncem 19. století zde sídlilo německé gymnásium, které navštěvoval i Franz Kafka. A konečně do novodobých dějin Československa se palác zapsal i tím, že z jeho balkonu pronesl 25. února 1948 Klement Gottwald zahajovací slova následného komunistického puče „Právě jsem se vrátil z hradu…“
Hipologickou minulost paláce můžeme spatřit na obou volně přístupných nádvořích. Zadní mělo a stále si zachovává zřetelně hospodářský charakter. Po levé straně rozsáhlá křídlová vrata dokládají umístění kočároven, a v přízemí zadního křídla byly umístěny stáje. Prostory stájí jsou dnes přístupné jen zřídka při příležitostných výstavách. Část stáje pak tvoří půvabný výtahový vestibul, ovšem bohužel také veřejnosti nepřístupný. Celkově zde mohlo být ustájeno okolo 20 koní.
Po roce 1945 byl palác zkonfiskován a od roku 1949 jej využívá Národní galerie.
