Jih Španělska patří provincii Andalusie, která je pro nás jednoznačně spojena s chovem P.R.E. Čistá španělská rasa zásadně ovlivnila chov koně domácího na celé planetě. V době, které Španělé nazývají „siglo de oro“ – zlaté století, a která je nejslavnějším obdobím španělské historie, začal iberijský kůň díky španělské rozpínavosti pronikat do celého tehdy známého světa. Koně vyšlechtění během sedmi století nadvlády islámského chalifátu nad pyrenejským poloostrovem zastínili v 16. století všechna tehdy chovaná plemena. Díky habsbursko-španělské monarchii se rozšířili po střední a východní Evropě, díky kolonizaci Nového světa položili základy chovu koní v Americe. Starošpanělská krev tak dnes koluje v téměř 90% všech domácích koní na celé planetě. Název Andalusie je také pozůstatkem chalifátu. Maurové tak nazývali území, které osídlili po germánském etniku Vandalů a pojmenovali území Al-Andalus. Turisticky nejvíce vyhledávaným centrem současné Andalusie je Granada a překrásný palácový komplex Alhambra. Protože tato místa obývali jak islámští vládci, tak od 16. století i španělští Habsburkové, byl jsem přesvědčen, že hipologická historie světa zde musí být jasně akcentována.
Granada je překrásné město a Alhambra jedinečná památka. S výjimkou koníren v pevnosti Torres Bermejas zde ale překvapivě památky na iberijské koně nikde nenaleznete. V uměleckém ztvárnění historických osobností také zcela absentují jezdecké sochy. A přesto jsem jedno výjimečné zobrazení koně v Granadě našel. Jedná se o dřevěnou sochu jezdce na koni, zdobící rozsáhlý oltář jedné z bočních lodí granadské katedrály.
Rekatolizace po arabském období sebou přenesla budování rozsáhlých katedrál. Většinou byly stavěny, stejně jako ta granadská, na troskách mešit. Ztvárněny v nich pochopitelně byly postavy nejdůležitějších legend reconquisty. Mezi zcela zásadní svatořečené osobnosti Španělska se tak zařadil i sv. Jakub. Jeho věhlas byl v Hispánii tak veliký, že celé Španělsko bývalo nazýváno Jakubovou zemí.
Jakubský kult začal být budován již v rané fázi christianizace Hispanie. Jakub, jeden z nejvýznamnějších učedníků Krista, si právě Hispánii zvolil jako misijní zemi. V roce 44 pak po návratu do svaté země zemřel mučednickou zemí a jeho ostatky byly ztraceny. K jeho celošpanělskému věhlasu významně přispěla legenda hovořící pravděpodobně o zcela smyšlené bitvě u Clavija. Ta se měla odehrát v polovině 9. století. V legendě se Ježíšův apoštol a budoucí svatý Jakub, španělsky Santiago, objevil na bílém koni a pomohl křesťanské armádě k vítězství. Tato událost se začala v liturgii objevovat sice až o 300 let později, ale i tak významně přispěla k tomu, že se sv. Jakub stal patronem Španělska jako Santiago Matamoros (Maurobijec). Již v 9. století byly ale v městečku Compostela objeveny údajné ostatky tohoto světce. Věhlas města nesoucí od těch dob jméno Santiago de Compostela není potřeba zdůrazňovat.
Ve středoevropské ikonografii bývá Sv. Jakub zobrazován jako poutník s holí, kloboukem, brašnou a mušlí hřebenatkou. Její přítomnost je vzpomínkou na jiný Jakubův zázrak, kdy z mořských hlubin zachránil rytíře, jehož tělo po vylovení právě tyto mušle pokrývaly.
Ve Španělsku je ale často zobrazován na koni jako Santiago Matamoros. K tomuto zobrazení se přiklání i rytířský řád sv. Jakuba založený v roce 1175 k ochraně poutníků do Santiaga de Compostela.
Jako rytíř na koni je sv. Jakub zobrazen i na velkolepém vyřezávaném oltáři boční lodě katedrály v Granadě. Autorem dřevěné sochy je granadský rodák a barokní sochař Alonso de Mena (1587-1646). Sv. Jakub je jako jezdec ztvárněn ještě v gotickém sedu s dlouhými třmeny, do kterých má jezdec hluboko zasunutou nohu v plátové zbroji. Kůň je nauzděn pákou s dlouhými ozdobnými rameny a po jeho krku splývá mohutná hříva. Ocas je do rovna zastřižen. Ušlechtilá hlava a suché končetiny vypovídají o jeho temperamentu. Díky mohutnému břichu kůň ovšem působí poněkud těžkopádně. Nicméně o jeho úloze jasně vypovídá Maur ležící pod jeho kopyty.
Granada a palácový komplex Alhambra všem k návštěvě doporučuji. Pokud se do Granady vydáte, nenechte si katedrálu s Jakubem Maurobijcem ujít.
