Dnes mám pro milovníky koní a umění skutečnou lahůdku. Po celou dobu mého zájmu o koně jsem se v knihách věhlasných autorů dočítal o prvních artefaktech znázorňující koně nalezených v jihofrancouzských jeskyních. Nejznámější z nich je ve vesnici Lascaux ležící asi 160 km jihovýchodně od města Bordeaux. Červené víno mám rád, jeskynní malby mě zajímají mnoho let, covidová izolace je na ústupu a tak jedeme do Francie.
Jakkoliv je v dnešním světě cestování již zcela snadné, cesta z Prahy do Bordeaux a dále pak do městečka Gourdon, přeci jen chvilku trvá. Odlétáme z Prahy v 6:00 a v cíli cesty jsme zhruba za 12 hodin. Již samotná cesta francouzským venkovem je ale zážitkem. Vesnice navléknuté na nit naši trasy jsou někdy obyčejné, často oprýskané, ale většinou překrásně malebné. A všude vinice. Na každém rohu odkaz na nějaké chateau. Vinařské usedlosti, většinou skryté za vzrostlými keři a obklopené letitými stromy, ale spíše jen tušíte. Někdy je na pár vteřin i zahlédnete. Kraj je stále malebnější. Vesnice plné kamenných staveb, občas honosnějších, ale většinou docela obyčejných stavení. Ale z kamene. Navigace nás vede úzkými silničkami a tak vidíme i stavení, na která bychom určitě jinak nenarazili.
Názvy městeček dávají vědět, ze jsme nedaleko od kraje d´Artagnanova. Gaskoňsko je sice ještě kus cesty, ale na trase je město, které dalo světu hrdinu Rostandova dramatu. Bergerac se ke svému slavnému rodákovi hrdě hlásí. Procházíme středověkým městečkem. Je to jen chvilka, ale jsme rádi, že jsme se zastavili. Jsme stále blíže cíle naší cesty. Do Lascaux je to ještě asi 40 km a tam jedeme zítra.
Začíná den D s návštěvou jeskyně v Lascaux. Proto jsme tady. Projíždíme regionem Dordogne. Od dob Napoleonových jsou departmanty Francie pojmenovány po velkých řekách. Lístky máme na 15:00 hodin. Opět jedeme překrásným krajem. Několikrát zastavujeme u místních pamětihodností, všechny jsou úchvatné. Vrací nás do času křížových výprav či kulis filmů. Ještě jedna zastávka. Zámek Les Milandes. Je slavný tím, že v něm žila Josefína Bakerová. Krásné místo, smutný příběh. Celý život pomáhala, včetně účasti v protinacistickém odboji, za který obdržela od prezidenta de Gaulla Řád čestné legie. Adoptovala 11 dětí, kterým chtěla dopřát lepší život. Na zámku žila mezi lety 1950 až 1968. Nakonec ji ale došly peníze a skončila na ulici. Dokumentuje to otřesná fotografie 60leté Josefíny sedící na schodech zámku bosá, jen se dvěma vaky toho nejnutnějšího. Pomohla ji kněžna Grace Kelly. Vyrovnala dluhy a nabídla azyl. Konec života tak slavná umělkyně strávila přeci jen důstojně v Monaku. A dnes na ní opět místo vydělává. Zámek i život Josefíny Bakerové láká zástupy turistů.
Ale nyní již do Lascaux. Je za 15 minu tři a stojíme ve vstupním vestibulu přesné kopie jeskyně Lascaux. V roce 1940 ji náhodně objevila čtveřice chlapců, když hledali ztraceného psa. Teprve později zjistili, že se jedná o Sixtinskou kapli doby kamenné staré téměř 20 000 let. Originální jeskyni a v ní dochované malby by stovky návštěvníků zničily. V roce 2016 proto byla vybudována na milimetr přesná kopie cca 2 km od původního vstupu. Rozsáhlá stavba z betonu je citlivě usazena na úpatí kopce, ve kterém je originál.
Návštěva repliky je ovšem uchvacující. Věrnost kopie Vás ihned pohltí. Vůbec nevnímáte, že byste snad nebyli ve skutečné jeskyni. Stovky kreseb korunují kompletně kolorované kresby koní, které jsou reprodukovány již 70 let ve všech hipologických učebnicích. Prohlídka trvá asi 30 minut a fotografování je, snad aby byla nastolena iluze skutečné jeskyně, přísně zakázáno. Poté ovšem vstoupíte do ateliéru, kde jsou jednotlivé části jeskyně rozebrány na několik částí. Můžete tak vidět nejenom vnitřek repliky, ale i vnější plášť skeletu jeskyně zavěšený na mohutných lanech, či spíše kovových tyčích. Tady se fotografovat může a tak nakonec “ulovíte” obrázky, které jsou od originálních zobrazení k nerozeznání. A k tomu výklad vysvětlující historii objevu, hypotézy motivů prehistorických malířů, vysvětlení zobrazených výjevů. Pro odborníky hipologie je pak pohled na koně úsvitu dějin fascinujícím zážitkem. Kopie jeskyně v Lascaux stojí šest let a je tak nadějí, že přes zájem turistů, bude originál zachován i budoucím generacím. Úchvatné dílo. Jak toto nové, tak to, které návštěvníkům zprostředkovává. V originální jeskyni napočítali archeologové okolo 15 000 maleb a rytin. Vyobrazena jsou především býložravá zvířata. Vedle koní také bizoni, býci a jeleni. Malby jsou provedeny cvičenými tahy. Předpokládá se, že do jeskyně vstupovaly generace školených malířů se svými pomocníky. Svítit si museli olejovými lampičkami, kterých se tady našly stovky. Paleolitičtí umělci využívali k zobrazení zvířat i reliéfu skály. Zážitek formátu tři D tak vše zvýrazňuje. Jeskyní je v kraji Dordogne asi 400 a z nich je dvacet přístupných. Ve všech jsou malby, ale v Lascaux je toho zdaleka nejvíce.
Další den se proto vydáváme ještě do jeskyně Pech Merle. Tady budeme obdivovat originály. Oproti Lascaux je podzemí plné krápníků. Malířská výzdoba není tak bohatá, ale má zase jiné kouzlo. Dvojice kropenatých koní je úchvatná. A navíc jsou tady ruce. Obrysy vytvořené barevnou mlhou před 29 000 lety. Jedinečná signatura prehistorických umělců.
Na rozloučenou s krajem jeskynních maleb nás ještě čeká místo setkávání české malířsky Toyen s francouzským guru poetického surrealismu André Bretonem. Městečko Saint Cirq Lapopie nad řekou Lot je skutečně úchvatné. Nelze se vynadívat na pitoreskní sestavu středověkých domečků, které se lepí jeden na druhý a vytváří jedinečné průhledy. Dům hledaného surrealisty je v rekonstrukci. Nakonec ale nalezneme alespoň galerii nad domem, která byla v 60. letech také součástí umělcova života.
Ale úchvatné malby z doby paleolitu v kaleidoskopu zážitků z jižní Francie nemůže nic zastínit. Ani město Bordeaux s velkolepým pomníkem girondistů, kde roli chrličů vodní tříště převzalo osm koní. Ale o nich až někdy jindy.
Cyril Neumann