Slibovaná aplikace Hipomonumenty a hipologické stavby Prahy je téměř hotova a doufám, že v nejbližších dnech bude spuštěna její pilotní verze. Součástí celé řady vzpomínek na zaniklou tvář Prahy, kterou vytvářeli koně, je i připomínka klusáckého stadionu na pražské Letné. Cyril Neumann
Dodnes rozlehlá Letenská pláň byla na počátku 20. let 20. století ještě výrazně větší, bez rozsáhlých staveb ministerstva vnitra a Zemědělského národního muzea. Prostor tak přitahoval řadu sportovních klubů, které zde budovaly svá sportoviště. Vedle fotbalových stadiónů (sídlily zde dva největší pražské kluby Sparta i Slavie) a tenisových kurtů, které se dochovaly dodnes, se v tomto prostoru v letech 1895 až 1920 konalo i pět všesokolských sletů. Počátkem 20. let pak zde byl vybudován velký atletický stadion. Po jeho obvodu byla dráha pro klusácký dostihový provoz. Prostor využívala pro výcvik jezdců a koní i armáda. V roce 1930 tak celý stadion převzala Ústřední komise pro chov klusáků.
Ekonomika provozu však byla velmi náročná. Pořadatelé se snažili prostor všemožně oživit a po obvodu byla vystavěna i klopená dráha pro cyklistické závody. K dopravě na Letnou využívali návštěvníci od roku Jubilejní výstavy v roce 1891 i dvoukolejnou elektrickou lanovku. Ta vedla od mostu Františka Josefa I. (dnes Štefánikův most) z míst současného vjezdu do Letenského tunelu. Provoz lanovky byl sice ukončen během 1. světové války, ale v roce 1926 byly v lanovkovém koridoru zprovozněny pohyblivé elektrické schody. Tyto eskalátory využívali i návštěvníci klusáckých dostihových dnů. Pohyblivé schody ale postupně chátraly a se snižujícím vytížením Letné byl jejich provoz v roce 1935, stejně jako provoz dostihové dráhy, ukončen. Jediným dokladem dochovaným do dnešních dob je zbytek opěrné zdi schodišťového koridoru v horní části Letenské pláně poblíž restaurace Letenský zámeček. Toto torzo zaniklé slávy mnoho let chátralo, ale v roce 2020 bylo zrekonstruováno v důstojnou vzpominku zaniklé slávy letenské pláně.
