V dnešním příspěvku vás pozvu do muzea Keltů, které je umístěno v zámku Nižbor. Důvodem proč byste neměli toto muzeum minout, je půvabná soška koně, která byla objevena v roce 2013 v Mladé Boleslavi. Soška byla nalezena téměř jistě v nepůvodní lokalitě, ve středověké navážce. Nelze tedy zcela jistě určit dobu, kdy mohla vzniknout. Koník je vyroben z bronzu, pravděpodobně způsobem odlitku do ztraceného vosku. Soška je velmi subtilní a váží pouhých 24,2 g. Vysoká je 38,1 mm a dlouhá 38,4 mm. Ozdobena je sedmi kruhovými kolky. Právě tyto ozdoby pomáhají k dataci vzniku koníka. Vědci se přiklánějí k názoru, že pochází z halštatské doby (700 – 450 př. n. l.), kdy bylo podobné zdobení kruhovými kolky velmi časté. Soška mohla být amuletem, ale mohla mít i pouze dekorativní účel. Díky půvabu a jedinečnosti nálezu se keltský koník stal i ústředním prvkem loga Ústavu archeologické památkové péče středních Čech.
Nález sošky jen dokládá, že i Keltové na našem území (Boiohaemum) byli již v halštatské době významnými chovateli koní. Tato dovednost pronikla do centrální Evropy někdy okolo 8. století př. n. l. Hipologické znalosti Keltů také jasně dokládají vzájemné ovlivňování regionálních kultur. Novodobé výzkumy stále více naznačují, že římské označení „barbaři“ není zcela na místě. Stejně jako v jiných kulturách byli koně i u Keltů především znakem vysokého společenského postavení. Dokládají to pohřby významných osob, jejichž součástí jsou vozy, jha i celé, bronzem zdobené postroje.
Jedním z nejstarších vyobrazení keltských koní je kamenná rytina ze 6. stol. př. n. l. nalezená v provensálském nalezišti Roquepertuse. V keltské kultuře se kůň často objevuje na zadní straně mincí. Kůň býval považován za průvodce Bohů, symbol slunce. V celém keltském světe byla také uctívána bohyně Epona -Kotyz. Je zobrazována jako jezdkyně na koni a jejím prostřednictvím se kůň u Keltů stává i posvátným zvířetem. Jméno Epona je odvozeno z galského výrazu pro koně – epo, ke kterému je přidána koncovka ona, která svědčí o božství. Její jméno tak může znamenat buď „koňská bohyně“ nebo „božský kůň“. Utívána byla především jako bohyně chovatelů koní, ale byla i bohyní hojnosti a prosperity. Eponu převzali od Galů jako bohyni Eponae i Římané. Velitelé jezdeckých oddílů římské armády oblastí Rýna a Dunaje ji vzývali jako ochránkyni jezdců a jejich koní. Jedná se o jediné keltské božstvo, které Římané od Keltů převzali. Soška keltského koně muzea Keltů v zámku Nižbor by se tak mohla stát cílem vašeho letního výletu.
Cyril Neumann
