Osobnost švédského krále, který využil 30letou válku k výraznému posílení moci a bohatství této severské země je pochopitelně vnímán rozdílně u nás a ve Švédsku. U nás je spojován především s bitvou u Lützenu (16. listopadu 1632), kde ve střetnutí s Albrechtem z Valdštejna sice vyhrál, ale vítězství zaplatil svým životem. Pro Valdštejna znamenala bitva prohru, ale ta nakonec neměla na průběh 30leté války takový vliv. Z hipologického hlediska si spíše pamatujeme, že bitevní vřavu nepřežil oblíbený Valdštejnův kůň Mas Querido (španělsky Můj miláček), kterého nechal frýdlantský vévoda dopravit do Čech (kdo by od cynického válečníka čekal takový sentiment). Nyní je v Chebu obdivován jako náš nejstarší dermoplastický preparát a snad druhý nejstarší na světě. Do 70. let byl přímo ve Valdštejnském paláci na Malé Straně, ale nyní je „ustájen“ ve Valdštejnově muzeu v Chebu.
Švédové a Praha jsou také spojeni s rozsáhlým drancováním Pražského hradu a Malé Strany, které jsem zmiňoval v nedávném článku o návštěvě stockholmského královského paláce v Drotingholmu. Toho se ale Gustav Adolf nedožil. Krádež tisíciletí nařídila jeho dcera královna Kristýna Švédská (1626-1680). Pochopitelně touto událostí je významně ovlivněn i náš vztah ke Švédsku toho času. Jinak by to ale viděl např. Jan Ámos Komenský, který byl při rekatolizaci českých zemí ze země vyhnán. Tato protestanská část tehdejší české emigrace vztahovala ke švédskému vítězství veškeré naděje. Jedině to by jim zajistilo možnost návratu. Vše tedy bylo i je relativní. Jisté ale je, že za panování Gustava Adolfa se z chudého a opomíjeného Švédska stala vyvinutá světová hospodářská i politická velmoc. Pro Švédy se tak jedná o velmi významného panovníka. Není tedy divu, že v centru Stockholmu na náměstí, jak jinak než Place Gustave Adolphe, nechybí jeho jezdecká socha.
Ta je dílem francouzského sochaře Pierre Hubert L’Archevêque (1721 – 1778), který po smrti svého bratra v roce 1755 „zdědil“ místo prvního sochaře na švédském královském dvoře. Usadil se tak na 12 let ve Stockholmu a vedle řady dalších děl, získal v roce 1757 zakázku na jezdeckou sochu švédského panovníka. Umělec dokončil sochu těsně před svojí smrtí. Její první představení se konalo v roce 1779. Socha byla přijata, ale její realizace se vlekla. Nakonec byla vztyčena až v 17. listopadu 1796, osmnáct let po L´Archevêqueově smrti a téměř na den přesně 147 let po smrti Gustava Adolfa. Úplně dokončen byl pomník ale až v roce 1903, kdy byly na podstavci instalovány dvě boční skupiny soch od umělcova žáka, švédského sochaře Johana Tobiase Sergela (1740-1814). Medailony na podstavci připomínají významného švédského státníka Adolfovi vlády Axela Oxenstierna (1583-1654), který byl po králově smrti poručníkem jeho tehdy osmileté dcery a pozdější královny Kristýny. Ta byla pro budoucí vládu vychovávána spíše jako chlapec a traduje se, že byla i velmi dobrou jezdkyní. To dokládá i její jezdecký portrét od Sébastiena Bourdona z roku 1653, který nyní vlastní galerie Museo Nacional del Prado v Madridu.
Pomník Gustava Adolfa nese prvky hipologicky vzdělaného umělce, který žil v době kultu koní starošpanělského původu. Kůň je ztvárněn v klusu a dodává tak soše ceremoniální dynamiku. Zdůrazněna je vysoká akce hrudní končetiny, která naznačuje iberijský původ. Socha koně ale nalézá oporu ve třech bodech, protože levé zadní se dotýká záměrné nerovnosti v podstavci. Figura koně je vysoce napřímena, ovšem jen s lehkou oporou v pákovém udidle. Jezdec sedí pevně a hluboko v sedle, čímž umělec zvýrazňuje jeho jezdecké schopnosti.
