Pokud máte rádi historii a po staletí vytvářený půvab měst, neměli byste minout Olomouc. Toto centrum Moravy byla po mnoho staletí důležitým středobodem české státnosti a spojeno je především s církevní mocí. Současně se ale jednalo i o důležitý obranný bod českých zemí. Stopu v urbanismu města proto zanechaly četné hipologické stavby vojenského charakteru. Ty sice při procházce tímto fascinujícím městem naleznete na každém kroku, ale jejich původní využití není příliš připomínáno.
Rozhodně byste si ale neměli nechat ujít návštěvu Arcidiecézního muzea. Musíte s ní ale počkat až na květen 2022, kdy bude dokončena jeho rozsáhlá rekonstrukce. Pokud se tedy v létě 2022 dostanete na Václavské náměstí, kterému vévodí velkolepá svatováclavská katedrála, rozhodně nebudete zklamáni. Prohlídka Vám umožní vidět ty nejluxusnější ceremoniální karosy, do kterých byly tradičně zapřaháni starokladrubští vraníci. Samotné arcibiskupství šlo ve stopách španělských kartusiánů a bylo také významným chovatelem těchto koní. Nakonec to dokládá i skutečnost, že současnou starokladrubskou vranou linii založil Sacramoso olomoucký, který se narodil v roce 1800 v hřebčíně olomouckého arcibiskupství v Kroměříži.
Skutečnou lahůdkou Arcidiecézního muzea je ale zobrazení intronizace (uvedení biskupa do úřadu) olomouckého biskupa Ferdinanda Julia kardinála Troyera z Troyersteinu. Okázalá ceremoniální slavnost se konala 27. srpna 1747 a olej na plátně o rozměrech výšky 104 cm a délky 641 cm zobrazuje velkolepý průvod desítek kočárů. Obraz vznikl na zakázku synovce kardinála Ferdinanda Jana Nepomuka hr. Troyera až 36 let po samotné události. Není tak sice skutečným obrazem události, ale to mu lze s odstupem staletí odpustit. Autor se proto, pravděpodobně záměrně, dopustil i dvou historických omylů. Za prvé zachycuje kardinála v kočáře, který byl olomouckým prelátem pořízený až několik let po intronizaci a za druhé je zde nový biskup zachycený právě v momentě, kdy projíždí pod velkolepým sloupem Nejsvětější trojice. Ten byl ale dostavěn až sedm let po samotné události.
To ale nemůže zmenšit nádheru kočáru, který je chloubou arcidiecézního muzea. Vyroben byl v první třetině 18. století a pro účely olomouckých ceremonií byl ve Vídni upraven někdy kolem roku 1750.
I bez muzea je ale Olomouc plná stavebních i uměleckých skvostů. Pokud sdílíte zájem o monumentální sochy se zobrazením koně, nesmíte minout Neptunovu kašnu na Dolním náměstí, kde chrliče vody tvoří čtveřice koňských hlav. Především pak ale na Horním náměstí skvost barokního sochařství, kterým je Cesarova kašna.
Neptunova kašna je nejstarší z olomouckých barokních kašen. Samotná socha Neptuna a čtyř koňských chrličů pochází z dílny polského sochaře Michaela Mandlíka. Ten je i autorem mnoha soch v Kroměříži. Neptunovu kašnu vytvořil roku 1683.
Největší z olomouckých kašen je ale Caesarova kašna. Ta byla dokončena v roce 1725 a autorem sochy je Johann Georg Schauberger. Předlohou k této soše mu byla socha Konstantina Velikého ve Vatikáně od Giana Lorenza Berniniho. Socha zobrazuje Gaia Julia Caesara, který byl podle legendy zakladatelem města. Dvě mužské postavy pod kopyty vzpínajícího koně zobrazují řeky Dunaj a Moravu. Sedící pes pak znázorňuje věrnost města. Celá kompozice sousoší je typickou ukázkou vrcholu barokního sochařství. V Praze reprezentuje toto umělecké období socha sv. Václava od Jana Jiřího Mendela. Ta původně stála na Koňském trhu, dnes Václavském náměstí a dnes ji mohou návštěvníci obdivovat na Vyšehradě (viz příspěvek Svatováclavské století).
