Posledních deset měsíců byla světová veřejnost doslova zahlcena přípravami Světových jezdeckých her v Normandii. Velkolepá akce byla marketinkově velkoryse pojatá a tak se není co divit, že leckterý fanoušek jezdeckého sportu dostal chuť být na sedmých jezdeckých hrách osobně přítomen. Pro Evropany se Normandie stala navíc příležitostí k účasti i proto, že hry v roce 2018 budou až v kanadském Montrealu.
Normandské hry jsou za námi. Do centra kraje Calvados přilákaly statisíce diváků. Mezi nimi byla zákonitě celá řada Čechů a tak nejsem rozhodně jediný, kdo si ze západní Francie přivezl řadu zážitků. Předpokládám, že s průběhem sportovních bojů i jeho výsledky, jste již všichni podrobně seznámeni. Česká televize byla díky ČJF zakoupeným přenosovým právům při tom. Pokusím se vás tedy nechat nahlédnout spíše do zákulisí.
O Normandii jsem věděl jenom málo, např. to, že Normané byli původem Vikingové a s Franky nemilosrdně bojovali. Až když se Norman Vilém Dobyvatel zmocnil Anglie, začal jejich vliv slábnout a postupně se z nich stali zcela obyčejní Francouzi. Sice obyčejní, ale díky normandské minulosti stále ještě trochu výjimeční. A taky to, že na pláži Omaha, začala jedna z nejvelkolepějších etap druhé světové války. Její součástí ale bylo i téměř úplné zničení normandského hlavního města Caen. Naštěstí je to již 70 let. Caen zase stojí a mohlo se tak stát centrem sedmých Světových jezdeckých her. A tak jedeme do Francie.
Čtvrtek
Bohužel je to trochu z ruky. Přes 1 300 km. Tedy pokud jedete z Prahy, někteří to měli ještě dál. Když jste hospodář a měl jste za úkol v letošním deštivém létě usušit ještě pár hektarů otav, byl plán odjezdu nejistý do samotného konce. Ale nakonec se jede. Kus noci a celý den. A pak najednou stojíte ve francouzské vesnici, kde máte bydlet, a navigace nemůže nalézt příslušnou ulici. Navíc si teprve tady pečlivěji přečtete název místa a dodatečně zjišťujete, že název není Grande St. Piere (což znělo velkolepě), ale Grange St. Piere. A grange je francouzsky stodola. Nakonec to ale klapne, a s přibývajícím šerem bydlíme. Prostředí je venkovsky půvabné a hostitelé milí. Ráno jedem do Caen na Kür.
Pátek
Ten začíná ve 13.30. Chvilku bude jistě trvat, než se zorientujeme a tak jedeme na desátou. Caen je ovšem město jako hrom. Příjezd ke stadionu d´Ornano je značen a tak jsme tady. Společně s námi ale ještě dalších zhruba 20 000 lidí v cca 5 000 autech. To se dalo čekat. Klid, máme dost času.
Bohužel postupně zjišťujeme, že málokterý z dobrovolných pořadatelů hovoří anglicky. Naštěstí se dá pravděpodobně jen ve Francii nesrozumitelné Press nahradit slovem Journalist. Tomu již většina pořadatelů porozumí. Chápavě se rozjasní. To musíte tam a tam. Tam a tam ale jistě vědí, že je to tam, kde jste byli před 20 minutami. A tak několikrát dokola. Naštěstí támhle stojí Tomáš Holcbecher. To je ostřílený harcovník, ten bude vědět všechno. Co se však z jeho úst dozvídáme nelze publikovat. Peprně sice tuší kam bychom měli jet, ale je to daleko a dost komplikované. Nakonec, po tříkilometrovém bloudění akreditační centrum nalézáme. Bohužel není kde zaparkovat. Zkušenost z Prahy se hodí. Po několika objezdech budovy vmáčkneme auto částečně na přechod a částečně na zákaz zastavení. Vždyť je to jen na chvilku.
A pak to běží jako na drátku. V seznamech jsme nalezeni, kouzelné akreditační visačky otevírající sice ne všechny, ale hodně dveří máme na krku a vypadá to výborně. Nyní ještě parkovací kartu. Máme i potvrzení z mailové pošty, že jsme na základě včas podané žádosti, parkovací možnost získali. Karta ale není. Musí se to řešit výše. Minuty plynou. Ani výše si ale s řešením neumí poradit. Ano uznáváme, že byste kartu měli dostat, ale karta není. Jeďte zpátky, kartu Vám vydají na stadionu. Namítáme, že bez karty se tam ale nedostaneme. Máte pravdu, to asi ne. To ovšem nic nemění na tom, že karty opravňující ke vjezdu do areálu mají pouze uvnitř areálu. A tak musí jeden z týmu ven a prodrat se davem, zatímco druhý v autě částečně blokuje dopravu, částečně omezuje proudy chodců a současně se snaží pouze francouzsky hovořícímu dobrovolníkovi vysvětlit, že snad za pár chvil dorazí tolik potřebná parkovací povolenka. Ta je nakonec skutečně tady. Bohužel jen na dnešek, takže nás to zítra čeká znovu. Konečně smíme dovnitř. Je 13.20 a my jsme na tribuně. Začíná se za 10 minut.
Přes několikahodinovou rezervu to bylo o chlup, ale stálo to za to. Drezura je senzační. Líbí se nám i ti slabší. Ti nejlepší přijdou až po přestávce. Až při ní pochopíme, proč ve vyprodaném stadionu zeje uprostřed hlavní tribuny zhruba deset řad prázdnotou. Jsou oblepené vlajkami Spojených arabských emirátů. A najednou se začínají plnit. Chystá se dekorování endurance. Arabů je najednou na tribuně plno a radují se z úspěchů svých jezdců. Poněkud osamoceně zde sedí i princezna Haya. Dekorovat nejde. Možná to není v ostrůvku téměř výhradně arabské společnosti vhodné. Princezna působí najednou velmi nejistě.
Na ploše se ale slaví. Do cíle dorazilo pouze 38 dvojic ze 173. Z našich nikdo. Nevíme, jak moc mohly sportovně technické podmínky ovlivnit výkony našich jezdců. Necelých 22% v cíli, ale ukazuje, že něco nebylo správně.
Arabové z tribuny odešli a začala druhá drezurní půlka. VALEGRO byl nepřekonatelný. Hlavně jsme ale úspěch přáli Adelinde Cornelissen. Letos 17letý PARZIVAL se před čtyřmi lety kousl do jazyka. Krev v hubě to je ortel. Přesto, že byl favorit, v Kentucky musel z kola ven. O to více mu letos přejeme alespoň bronzovou medaili.
Tisková konference je plná úsměvů a zlatá Charlotte Dujardin prozrazuje, že její trenér díky vřelému vztahu k alkoholu bude slavit jistě trochu bujaře. Adelinde odmítá poslat PARZIVALA do důchodu a trvá na tom, že jejich kariéra pokračuje. První dlouhý den je za námi. Drezuristé se s Caen loučí, ale my teprve začínáme.
Zítra jedeme do Haras du Pin na kros všestrannosti. Tam je to s auty snazší. Všechny parkovací karty jsou zrušeny. Pokud spadne ještě trochu vody, zrušena budou i všechna parkoviště. Parkovací logistika je jasná. Kdo dřív přijde, ten dříve mele.
Sobota
V sobotu naštěstí neprší. Cesta do národního hřebčína Normandie je nádherná. Silničky, silnice ale často i dálnice lemují neprodyšné mnohametrové živé ploty, za kterými lze tušit a někdy i zahlédnout pastviny plné ovcí, krav nebo koní. Ve většině městeček, kterými projíždíme, by šlo okamžitě natočit Tři mušketýry. Stačilo by sundat jen pár poutačů na McDonald a mohl by se objevit d´Artagnan i se svými přáteli. Tak jako by ve vesnicích a městečkách mohli okamžitě stanout vojáci Ludvíka XIII., na silnicích normandského venkova by se mohl klidně objevit Luis de Funés, Bourvill či Belmondo. Kulisa dodnes populárních francouzských komedií 60. let se téměř nezměnila.
Postupně se ale mění provoz a kolona začíná houstnout. Hřebčín v Le Pin je již za humny. Ukazatel na cestu k hřebčínu prozrazuje, že stále se zpomalující kolona je dlouhá 3 km. Déšť naštěstí na poslední chvíli ustal. Pokud existuje nějaký hlavní pořadatel, musel v závěrečných dnech před krosem spotřebovat antidepresiva na roky dopředu.
Organizátoři parkovací logistiky s byrokratickou pečlivostí zaplňují postupně nejvzdálenější parkoviště. Skutečně ranní ptáčata, mezi nimi i český televizní štáb reprezentovaný Josefem Malinovským s mnoha kily kamer, stativů a další techniky, tak musí na závodiště šlapat přes dva kilometry. Čím přijede později, tím to budete mít blíže. Zajímavá logika.
Atmosféra v areálu je ale úžasná. 40 000 návštěvníků vytváří jezdcům nepřetržitý divácký špalír. Již půda na parkovištích se pod námi houpe a tak je jasné, že terén koním dnes nic neusnadní. Postupně to potvrzují desetitisíce holínek, pohorek, ale i tenisek a div se i několik dámských lodiček, které postupně mění staletou trávu v zahnědlou blátivou plochu. Oproti tomu je traťový koridor stále zelený. Dobrovolníci okolí skoků po každém jezdci pečlivě upravují. Terén je tak až do konce závodu korektní.
Občas zaslechnete češtinu a tak i Martin Maivald a GOMBA, na které vyšel startovací čas uprostřed dne, má svoji domácí podporu. Pro jistotu se na něho jdeme podívat k osmičce. Co kdyby se něco stalo. Martin absolvuje rozvážně delší tratí. Za potlesku diváků pokračuje dál. Na druhé straně této části soutěžní arény je obtížná vodní kombinace s číslem 30 a 31. Přesouváme se k ní, ale jak si vede Martin, nevíme. Velkoplošné obrazovky na závodišti českého jezdce ignorují. Už by tu měl být. Začínáme být nervózní, ale koridor začíná šumět. To označuje blížící se dvojici. Je to bělouš. GOMBA je tady a překvapivě lehce absolvuje obtížnou přímou variantu. Do cíle zbývá již jen pár skoků. Vypadá to sice na značnou penalizaci za čas, ale bude v cíli. Je to tak. Teď aby to dobře dopadlo zítra na kondičce.
Odpoledne se střídají vynikající výkony se slabšími, občas vypadne i favorit. Ulítl i Mark Todd. Téměř poslední Němka Sandra Auffarth a OPGUN LOUVO překonají trať na pohled tak lehce, že by snad mohli ještě pokračovat. My jsme ale unavení. Možná více než GOMBA. Není se co divit. Běžela trať jenom jednou. My ji šli nejmíň třikrát. Vlečeme se k autu a začíná pršet. Traktory na vytahování aut jsou nastartovány. Davem se prodírá sanitka. Hlavní pořadatel dostal možná infarkt. Nedivili bychom se tomu. Všichni v Haras du Pin si určitě řádně oddechnou, až za posledním návštěvníkem i účastníkem Her zaklapnou dveře. A tráva, ta se do jara vzpamatuje. Zítra čeká koně a jezdce přesun do centra Her. Parkur se jede na stadionu d´Ornano v Caen. Jedině nás mrzí, že ze samotného hřebčína jsme viděli jen centrální budovu, která z návrší trati vévodila. Samotný hřebčín byl veřejnosti uzavřen. Chápeme to.
Neděle
GOMBA prošla kondičkou bez problémů, Spolu s další šedesátkou koní je tak naložena do kamiónů, které ve třech kolonách uhání za doprovodu policie do 100 km vzdáleného Caen. Začíná se ve 14.30 a naše dvojice jde druhá. Neúprosně to značí, že je ze všech pokračujících druhá od konce. Martine promiň, ale ráno jsme si řekli, že to popřípadě zvládneš i bez nás. Proč? V nedalekém Deauville se běhá letošní poslední dostihový den. Být tak blízko a minout jedno z nejslavnějších závodišť Evropy by bylo trestuhodné.
Přímořské Deauville je krásnější než jsme čekali. Ranní mlha se zvedla a my vstupujeme do dostihové svatyně, která nám tolik připomíná zpupně zbouranou Chuchli. Trávník před tribunou je plný lidí. Zázemí kouzelné, vše krásně účelné. Nedávno zde slavili 150. výročí. V jiných zemích Evropy možná čekají dostihy těžké časy. Ve Francii to tak ale nevypadá. Tribuna se plní a vládne senzační nálada. Nakonec nám to nedá. Viděli jsme dost a tak rychle za Martinem.
Je neuvěřitelné, v jaké kondici jsou koně po včerejším krosu. Patří mezi ně i GOMBA. Přes tři chyby na parkuru ostudu České republice neudělala. Pro svět bezvýznamné vystoupení. Pro ČR první jezdec poválečné historie, který dokončil světový šampionát. Gratulujeme. Martin a GOMBA jedou domů spokojení. Perlička nakonec. Pár vteřin před startem se ve vstupním tunelu na stadion řešil problém, zda znak Czech Team není komerčním logem. Nastalo i mírné zdržení. Co je moc, to je příliš. Nic by se nemělo přehánět.
Pondělí
Čeká nás den skutečného volna. Nejvíce se na něj těší určitě Josef Malinovský. Ten jede skutečně nadoraz. Všichni kdo jste se dívali na TV, to možná tušíte. Za historicky první dokonalou informovaností české veřejnosti stojí právě on. My se jedeme podívat na pláž do městečka Arromanches. Zde jsou dosud ze spojenecké invaze rozsáhlé zbytky betonových pontonů. Na Světové jezdecké hry narazíte sice v oblasti Calvados všude. Invaze z 6. června 1944 ale stále vede. Je hlavním turistickým lákadlem. Muzea, památníky a vzpomínky na dobu světové války jsou všudypřítomné. Návštěvník z centra Evropy je okouzlen mořem, ale srdce je sevřené představou času před 70 lety. Panoramatické kino je tak sugestivní, že se do očí derou slzy. 37 000 spojeneckých vojáků položilo život ve stodenní bitvě o Normandii. A s nimi 55 000 Němců. Nejde to na rozum. Rychle zpátky do současnosti. Zítra začíná skokový šampionát.
Naše trojice je již v plné síle v centru her. V neděli večer, jen co skončili jezdci všestrannosti, mohli i naši poprvé vyzkoušet plochu stadionu. Byli jsme při tom. Zuzanu a Ondru známe dobře. Chybí tady Aleš. S ním by nás to bavilo víc. Emma de Moussac moc úžasu nevzbuzuje. Jak tohle dopadne? Uvidíme v úterý.
Úterý
Je to tady. Nejpopulárnější jezdecká disciplína zahajuje. Patrné jsou změny i v zákulisí. Novinářů přibývá a pohostinnost pořadatelů výrazně stoupá. Pravděpodobně dorazí i nějaké mediální celebrity.
Frederic Cottier stavěl parkur z malých uměleckých děl. Vedle reklamních skoků je tu v kostce celá historie Normandie. Vše na co jsou zde hrdí a za čím sem jezdí turisté. Na druhé straně plánků je každá překážka vysvětlena. Dozvídáme se tak například, že v kraji jablečných nápojů pěstují 210 druhů jablek, ze kterých se vyrábí populární šumivý nápoj Cidres a pochopitelně řada kořalek s názvem Calvados. Netypická zeď bez stojanového zarámování znázorňuje nedaleké útesy, které byly svědky invaze. Nechybí ani maketa kláštera St. Michael. V té chvíli ještě nevíme, že druhé kolo bude postaveno téměř celé z nových skoků. Následně i to třetí a čtvrté. Designeři se skutečně vyřádili.
Z našich zahajuje Zuzana Zelinková. CALERI dokazuje, že v průběhu sezóny skutečně dospěl ve světového koně. Čistá a nijak ustrašená jízda. Naše jednička zůstává ve hře. Dělat si týmové naděje ve třech je zcela iluzorní. Emma absolvuje s chybou a to ještě jde. Bohužel náš třetí jezdec zahajovací a jak je nám jasné nejsnazší vstup do šampionátu zvládá jen velmi obtížně. Cvalové skoky mu přebývají i v místech, kde se to zdálo nemožné. Výsledek není ještě tak špatný, jako výkon. Příděl štěstí si tak Ondra vybral hned v prvním kole. Večer je vše sečteno. Naše trojice porazila devět týmů z 33. Na první den dobré, ale zítra to už bude zcela jiná káva.
To ještě není v úterním programu všechno. Bleskově (tedy pokud tak lze nazvat 20 minutové popojíždění přeplněným autobusem přeplněným Caen) se přesouváme na výstaviště Zenith, kde vrcholí povinný program voltiže. Za sebou to má i naše skupina. Odvedla standard a je dvanáctá. Bohužel ještě před volnou jízdou skončily veškeré naděje jediné české ženy. LANDAR Jany Bartoňkové neunesl zahajovací vstup do světly přeplněné arény. Po povinných cvicích poslední místo. Ani Lukášovi Kloudovi se povinný program nedaří. Průběžné 12. místo je méně než jsme čekali. O finále se ale nebojíme.
Ze stanového města komerční zóny pozorujeme i opracování čtyřspřeží na nedalekém dostihovém závodišti. Postaven je i tréninkový drezurní obdélník. Soutěž spřežení zahajuje až pozítří. Všichni jsou již ale tady.
Rozsáhlá komerční zóna zabírá většinu výstaviště. Vedle prezentačních stanů a prodejních prostor snad všech jezdeckých značek světa jsou zde pochopitelně restaurace, výčepy a všemožné atrakce. Studio tu má francouzská stanice Equidia, která chrlí francouzským divákům nepřetržitý proud informací z Her. Poněkud překvapivě musíte absolvovat náročnou kontrolu vstupenky či akreditace (pomocí několikavteřinového scanu) nejenom při vstupu do areálu, ale i při jeho opouštění.
Středa
Druhé kolo soutěže družstev zahajuje se opět v 9:10. Na startu jsou ještě skoro všichni. Připadáme si jak na Ptýrově. Startovní listina má osm stran, na kterých je 150 jmen. Až na to, že dole stojí nejtěžší parkur, který jsme kdy viděli. Postupně se ukazuje, že problémy s jeho překonáním mají i příslušníci světové extratřídy. Naopak občas ho s lehkostí překonají jezdci regionů donedávna zcela podceňovaných. Daří se Kolumbijcům nebo Katařanům. Naopak zaostávat začíná Británie a Belgie.
Z české trojice vzbuzuje největší důvěru Zuzana a CALERI II. Přesto jsme na tribuně nervózní. Startuje 57 a k našemu zklamání i úlevě absolvuje s dvěma chybami. Úlevě, protože i jiná esa tak dobře nešla. Zklamání, že to mohla být klidně nula. Jedna chyba je až neuvěřitelně lehká. V té chvíli ještě netušíme, jak moc nás bude mrzet. Celkové skóre se zastavuje na 14,13 bodech. Ještě je tam bod za čas. Před námi je skoro stovka jezdců. Zatím doufáme, že to na postup do třetího kola bude stačit. Snad budeme moci fandit i ve čtvrtek. Poněkud předbíháme, že by se to ale podařilo i některému ze zbývající dvojice, považujeme za vyloučené.
V odpolední části to potvrzuje Emma de Moussac. Česká dobrovolnice Anička mající službu u vstupu na kolbiště nám dodatečně popisuje obrovskou nervozitu jezdkyně. Čtyři chyby a slušný projev je ale stále ještě snesitelná daň za doposud největší jezdeckou zkušenost Emmy. Teď jak to zvládne Ondra.
Ten ovšem záhy vyráží dech i menším skeptikům než jsme my. Je to úplně něco jiného než jsme čekali. Aktivní jezdecký projev nechává prostor senzačním schopnostem koně. Jediná chyba a dva body za čas. Úžasný výkon. To nikdo nečekal. Rázem je zapomenut zahajovací parkur. CENTO LANO i CALERI jsou českými hrdiny dne. Teď jen jak statečné budou jejich majitelky. Katařané, Saudové i Korejci je určitě nepřehlédli.
Euforie z výkonů přechází pár minut po skončení soutěže ve zklamání. CALERI je 66., CENTO LANO 77. Oba zůstávají za branami třetího kola. Zuzka o chybu, Ondra o dvě. Dokazuje to stále se vyrovnávající výkony. Excelují i jezdci z dříve přehlížených států. Do druhého kola Poháru národů postupují senzační Kolumbijci nebo mezinárodní tým Ukrajiny. Naopak před branami zůstává Švýcarsko, Velká Británie či s ambiciózní Belgie.
Gratulace českým skokanům prší ze všech stran. Vydaří se tak i společné focení téměř kompletní české výpravy u stájí spřežení. Nálada je výborná.
Čtvrtek
Dopoledne zahajují spřežení. Naši prošli kondičkou dobře. Kompletní český tým rodiny Nesvačilů láká k mediální prezentaci. Samostatnou tiskovou zprávu k této kuriozitě vydávají i organizátoři. Každá prezentace dobrá.
My ale využíváme dopoledne k návštěvě největšího turistického lákadla regionu. Tapiserie z Bayeux. Sedmdesát metrů dlouhý pruh 50 cm vysoké látky je originální výšivkou nejslavnější epochy normandské historie. Formou několika desítek obrazů zobrazuje soupeření Viléma Dobyvatele o anglický trůn, který vyvrcholil vítěznou bitvou u Hastingu 14. října 1066. Městečko Bayeux leží asi 20 km od Caen. Honosí se velkolepou katedrálou, ale tapisérie je jeho hlavní atrakcí.
Příjemným překvapením je česká verze audio průvodce po jednotlivých výjevech tapiserie. Samostatná místnost dává neuvěřitelně zachovalé, skoro tisíc let staré památce, velkolepě důstojný rámec. Výšivka plná koní je i dokonalým dokladem o jezdecké vyspělosti normandské společnosti před celým tisíciletím. Tato unikátní památka měla své místo i při zahajovacím ceremoniálu Her. Pro nás se tak stala zároveň i pozvánkou k návštěvě muzea v Bayeux. Dodatečný dík za senzační zážitek.
Ale zpátky do Caen. Na centrálním stadionu vrcholí boj o týmové medaile. Část velkolepé sportovní podívané obětujeme kvůli drezuře Jiřího Nesvačila ml. Radek již má drezuru za sebou. Předvedl svůj standard a ten stačí v konkurenci 23 spřežení čtvrtečního programu na 21. místo. Jiří se spřežením starokladrubských běloušů je podle očekávání lepší. Průběžná 10. příčka. Celou úlohu sleduje i fotografka z USA, která se neudrží hlasitého nadšení. Lovely horses.
Stadion pro spřežení před hlavní dostihovou tribunou na klusáckém závodišti hostil již soutěže paradrezury. Pro ně byl na dráze položen dokonalý povrch z bílého křemičitého písku s geotextílií. Nyní je již vše shrnuto, odvezeno a na stejné ploše je nový cihlově červený povrch totožný s povrchem celého klusáckého oválu. Pořadatelé ohlašují, že na závodištích bylo celkem přemístěno 10 000 tun materiálu.
Klusácká dráha bude v sobotu místem klusových úseků maratonu. Překážky v jeho blízkosti již pochopitelně stojí. Spěcháme zpátky na centrální stadion. Cestou potkávám veterináře české výpravy MVDr. Petra Přikryla. Je na něm již vidět únava. Určitě se těší, až už to všechno skončí.
Přestože s každou minutou přicházíme o nějaký senzační výkon světové skokové elity, musíme ještě na skok za Lukášem Kloudou. Má za sebou finálový technický program. Jeho soutěž jde do finiše. O voltižních medailích se rozhoduje zítra. Bohužel je vyloučené, že bychom se na některý kov mohli těšit. Voltižéři jsou jako vždy vstřícní, srdeční a otevření. Sport je sport. Smutná emoce je ale zřetelná.
Ze soutěže týmů stíháme druhou půlku. Frederic Cottiér má zase nové skoky. Nechybí ani Eifelovka. Kurs je plný distancí. Těžká se zdá řada s trojskokem. Na kolbiště ale vstupuje jedno eso za druhým. Výjimečně přijdou dvě chyby. Napínavá podívaná až do konce. Na stupních vítězů Holandsko, freneticky oslavovaná domácí Francie a díky chladnokrevné Beezie Madden, která jde do vedení soutěže jednotlivců, i USA. Všechny týmy na stupních vítězů v rozmezí chyby. Neuvěřitelně vyrovnaná soutěž. Ve 12 parkurech členů družstva rozhodlo jedno shození. Čtvrtému Německu chyběla na bronz jedna desetina. Brazílii dvě. To jsou v prvním honebním kole desetiny vteřin. Závěrečný ceremoniál patří k vrcholům Her. Stadión bouří. Domácí publikum je se stříbrem spokojené a oslavuje svoje hrdiny.
Pátek
Soutěž spřežení pokračuje druhou půlkou drezur. Dnes zahájí i Nesvačil otec. Odpoledne a večer končí soutěž voltižérů. Průběžný účet u spřežení řadí náš tým před tři státy. V jednotlivcích jsou podle očekávání nejlepší starokladrubští bělouši. Stačí ale jen na 22. místo.
My jsme ale dali tentokrát Světovým hrám košem. Máme poslední šanci navštívit 120 km vzdálenou perlu Normandie. Klášter Saint Michael. Přiznávám, že to bylo místo, které nás k návštěvě Her nejvíce pobídlo. Fotografie stavby na skalním ostrůvku v zálivu zalitém přílivovou vodou nás zcela okouzlily. Informace o tomto divu lidského umu nás do té doby minula.
Osobní zážitek zcela naplňuje očekávání. Od prvního spatření nemůžete z komplexu, odtrhnout oči. Samotný klášter i celá vesnice je stavba pyramidového typu, která neuvěřitelně využívá každý metr omezené stavební plochy. Příjezd k uznané památce UNESCO sice připomíná spíše staveniště, ale záhy se dozvídáme proč. Zhruba před 120 lety byla ke klášteru vystavěna cesta, která záliv rozdělila na dvě části. Tím byla zamezena cirkulace přílivové vody a záliv se začal zanášet sedimenty. Po desetiletích je dnes již pouze krůček k nápravě. Na pohled velmi subtilní přístupová silnice je vlastně lávkou na tenkých pilířích. Nyní nadchází závěrečná fáze stavby, při které bude odstraněna více jak sto let stará navezená silnice. Příliv opět celý klášterní ostrůvek uzavře. Zatím ale jedete ke klášteru stavbou. Nepříjemný dojem mizí hned za branami opevnění. Nedostatek prostoru vytvořil v průběhu staletí pitoreskní labyrint staveb, uliček, chodeb a schodišť, které vás ohromí a okouzlí současně. Samotný komplex sakrálních staveb kláštera vyrazí dech. Za tisíc let se toho dá postavit skutečně hodně.
Nejsme jediní z účastníků Her, kteří se na Saint Michael vydali. V uličkách potkáváme řadu jezdců i diváků. Poznat se dají snadno. Buď na sobě mají nějaký z oficiálních oděvních suvenýrů nebo bundu Pikeur. V kavárně s námi sedí i Ludo Philipaerts.
Chvilku koketujeme s možností stihnout ještě večerní volnou jízdu Lukáše Kloudy. Tou se s Hrami loučí voltiž. Nakonec zvítězí návštěva hřebčince v Saint Lô. Je to po cestě do Caen. Zde se konaly ukázky horse-ballu. Již při vstupu je zřejmé, že se něco děje. Teprve dodatečně si uvědomujeme, že billboardy na večerní show lemují skoro celé Caen. Máme jen chvilku na prohlídku hřebčince. Za chvíli začíná večerní program.
Stájový komplex hřebčince pochází z ponapoleonské doby. Je velkoryse rozsáhlý. Ve čtyřech do oválu sestavených budovách odhadujeme okolo 250 boxů moderních rozměrů a kvalit, ovšem v historickém provedení. Procházíme jedním z mnoha hipologických areálů Normandie a je nám jasné, proč se normandští chovatelé považují za nejdůležitější francouzské koňaře. Právě tady se obnovoval zemský chov Francie zdecimovaný patnáct let trvajícími odvody do napoleonských armád. Bez Normandie by nebylo Selle francais.
Sousedící areál je ovšem zcela nový, s moderním kolbištěm a velkolepou halou. V té se chystá noční dražba. Venku zatím začíná plemennou přehlídkou podvečerní show. Po předvedených hřebcích jsou prvním vrcholem percheroni. Nejprve pod sedlem, pak i v zápřežích, Nakonec jejich program vrcholí čtverylkou čtyř čtyřspřeží. To se musí líbit každému.
Ale pak se jde do finále. Program přebírá a z režie již nepustí saumurská Cadre Noir. Postupně nabídne zhruba 4 000 divákům téměř celý tradiční program. Nechybí skoky, drezurní čtverylky, práce na ruce i číslo uvolněné důstojnické zábavy. Skáče se přes stůl se šampaňským, židli a nakonec i trojskok ze tří samostatně stojících kůlů. Nejlepší evropská koňařina. Prostředí je pěkné, pořadatelé zemského spolku Normandie pozorní. Přesto by toto vystoupení patřilo na hlavní stadion a mělo by být vyprodáno. Kdo tohle neviděl, musí do Saumuru. Cadre Noir předvádí nejlepší hipologickou show současnosti.
Lukáš Klouda o naši podporu přišel. To ovšem určitě nemohlo za to, že po finálové volné jízdě obsadil 13. příčku. Určitě si věřil na víc. Tak snad příště. Za rok na ME v Cáchách. Zde je Lukáš již skoro tři roky téměř doma. I za rok budeme držet palce.
Sobota
Předposlední den Her. Neuvěřitelně to uteklo. Dnes se dá stihnout vše. Alespoň částečně. Spřežení zahajují v 9:30. Naši jdou na řadu v 10:05, 10:40 a ve 12:40. Skokové finále pak začíná ve 13:30. Cestou na klusácké závodiště míjíme centrální stadion. Parkoviště kamionů je poloprázdné. Zbyli již jen finalisté.
Za to soutěž spřežení vrcholí. Na závodiště proudí davy diváků. V průběhu dne jich postupně dorazí 18 000. Vyprodáno je i na skokové finále. Stadion d´Ornano zaplaví dalších 21 000 lidí. Díky rodině Nesvačilů je i ČR stále ještě ve hře. Máme ještě šanci na opravdový úspěch. Jako první z našich je na startu Radek Nesvačil a spřežení složené z jednoho bělouše a tří starokladrubských vraníků. Radek vstupuje do první překážky se zbrklou vehemencí. To nevěstí nic dobrého. Potíže se kupí, ale Radek neubírá. Nakonec na překážce č. 6 končí. Je to jen sport, ale přesto jsme zklamáni. Měl být určitě opatrnější. Oba Jiří jedou uvážlivěji. Průběžné výsledky nejsou špatné, ale nakonec je z toho jen 28. a 33. místo. Bude to sice jeden z nejlepších výsledků, ale i tak je nám to trochu málo. Doufali jsme v lepší výsledek. Především impozantní bělouše bychom rádi viděli mezi elitou. Theo Timmerman obětavě doprovází naše spřežení skoro po celou trať na kole. Bohužel to nestačí. Před námi je sice ještě parkur, ale vstup do elitní společnosti se v Caen určitě konat nebude. Moc jsme si přáli, aby starokladrubští koně ukázali světu svoji třídu. Snad příště.
Skokový šampionát si žije vlastním životem. Do čtveřice finalistů postupuje senzační Švéd Bengtsson, Američanka Beezie, ze zadních pozic i olympijský vítěz ze Sydney Jeroen Dubbeldam a pro domácí publikum především dnešní miláček Patric Delaveu. Tisková konference probíhá v uvolněné atmosféře. Dnes jsou ještě všichni vítězi. Jeden pojede domů zítra zklamaný. Pekelně těžká soutěž. V průběhu pěti super těžkých kol udělali finalisté shodně po jediné chybě. Všechny tiskovky jsou tlumočeny do francouzštiny, z čehož usuzujeme, že většina francouzských novinářů nemluví jinak než rodnou řečí. U ostatních ale obdivujeme jazykovou vybavenost. Angličtina je pro všechny samozřejmostí. Miláčkem publika se stává Ludger Beerbaum, který o přestávce mezi závěrečnými dvěma kvalifikacemi hovořil s publikem suverénně francouzsky.
Den před tím odsoudil domácí internacionál Eric Navet v televizi Equidia tradiční model finálového střídání koní. Předpověděl mu již jen krátký život. Na tiskové konferenci jsou na názor dotázáni i letošní finalisté. Nikdo se proti otevřeně nepostaví. Žádný z nich jej ale také výrazněji nepodpoří. Spíše to působí, že jsou finalisté s tradicí smířeni. Všichni zdůrazňují především diváckou atraktivitu. Ta je nesporná a podle zájmu médií je jasné, že veřejnost se na finále těší. Je patrné, že Normandie byla dobrá volba. Popularita jezdectví je tady cítit na každém kroku. Překvapivě však není na neděli vyprodáno.
Neděle
Ráno zahajujeme na parkuru spřežení. Tomu však předchází naše soukromá předehra. V průběhu závěrečného týdne se pořadatelský systém usadil. Všichni se naučili po areálech pohybovat a smířili se s některými nelogičnostmi. Přes určité maličkosti jsme již začali s pořadateli vycházet. Přesto si speciálně nás závěrečný den několik dobrovolníků vychutná. Abyste pochopili. Přestože řada parkovišť mimo hlavní stadion bývala prázdných, přesvědčit pořadatele o zaparkování bylo nemožné. Naučili jsme se tedy po městě pohybovat kyvadlovou dopravou. Autobus ovšem objížděl dostihové závodiště po cestě ze stadionu vnější stranou. K hlavní tribuně se dostával až po objezdu druhé strany města. Díky provozu to někdy trvalo dost dlouho. Raději jsme tedy vystupovali na první dostihové zastávce, od které vedla k hlavní tribuně příjemná cca 300 m dlouhá asfaltová cesta. Udělali jsme to i poslední den a spěchali ke sledování závěrečného parkuru. Ale ouha. Tentokrát je brána na konci cesty zrušena. Vracet se a navíc pak obcházet celé závodiště se nám nechtělo. Vydali jsme se tedy podél plotu, zda by přeci jen nešlo nějak dovnitř vniknout. Zhruba po 50 m nalézáme vrata, jen lehce zavřená volným řetízkem. V tu chvíli nás již ale pozoruje jedna z dobrovolnic. Zrychluje krok a razantně sděluje, že tudy určitě ne. Snažíme se vše vysvětlit a ukazujeme novinářské průkazy. Nerozumí anglicky. Nehodláme se vzdát a tak na pomoc přichází dobrovolník kolega. Na hruď by si mohl napsat hrdé heslo španělské revoluce No pasarant – neprojdou. Začínáme být rozčilení a na volání o pomoc doráží třetí dobrovolnice. Ta hovoří anglicky. Sláva už to bude snadné. Vše vysvětlujeme. Marně. Brána je otevřená, ale není tady vchod. Skutečně nám neumožníte udělat tento jeden krok a chcete, abychom se vydali na téměř dvoukilometrovou procházku? Dobrovolnice nechce ztratit tvář. Musíme zavolat vrchního manažera. Po pěti minutách přijíždí pán v obleku a vyslechne naši žádost. Postoj je jasný. Bohužel tady není vchod. Zvyšuji hlas. Situace začíná být skutečně nepříjemná. Manažer telefonuje. Po dalších minutách nalézá řešení. Pečlivě si fotí naše průkazy a cesta je volná. I to byly Světové jezdecké hry v Normandii. A douška nakonec. Možná, že jsme zvláště my starší po mnohaletém komunistickém šikanování na podobné nesmyslnosti poněkud citlivější. Naši francouzští přátelé při líčení historky vypadají, že je stanovisko pořadatelů tak nerozčiluje a asi by se na obchůzku závodiště vydali. Pro nás jen těžko uvěřitelná zkušenost.
Jiří Nesvačil ale dává na vše zapomenout. Předvádí excelentní parkur a nakonec si jako jediný český reprezentant odváží ze šampionátu dekorovací flot. Na vyhlášení stojí mezi Boyd Exellem a Ijsbrand Chardonem. Doufáme, že se mu v té společnosti zalíbí. Lepší závěrečnou prezentaci si Národní hřebčín nemohl přát. Celkově si oba Jiří odváží 23. A 33. místo. Tým je desátý. Nakonec spokojenost. I u spřežení historické umístění. Předposlednímu dekorování Her vévodí opět Holanďané. Kouč českých jezdců spřežení slaví zlato v nizozemském týmu. Doufejme, že bude spolupráce pokračovat. ME v Cáchách bude pro starokladrubský hřebčín další příležitost.
Spěcháme na stadion. Dnes bude o místa na tribuně bitva. Překvapivě není. Novinářů je dost, ale vejdeme se. Po okolních tribunách je tři a čtyři tisíce prázdných míst. Finálový parkur má deset skoků. Po 17 skocích prvního, 16 a 12 druhého a třetího a 28 skocích sobotního dvoukolového závěru, čeká čtyři nejlepší koně dalších 40 soutěžních skoků. Kolik bylo těch zahřívacích ani neodhadujeme. Průběh finále ale neukazuje, že by některý z finalistů musel sáhnout až na dno.
Před soutěží většina odborníků tipuje Jeorena Dubbeldama nebo Rolf-Görana Bengtssona. Naopak nejméně důvěry vzbuzuje Patrice Delaveau. Jeho postup do závěrečného finále byl nejméně přesvědčivý. Navíc tlak od domácího publika je obrovský.
Nad Bengtssonem se překvapivě začínají stahovat mraky hned po prvním kole, když chybuje na svém vlastním koni. Naopak Francouz je jako vyměněný. Ovšem Dubbeldam exceluje. Zcela naplňuje žertovnou odpověď ze sobotní tiskovky. Na otázku jak je před finále nervózní odpověděl. Proč nervózní, vždyť se jedná jen o to jít na čtyřech skvělých koních čtyřikrát čistě.
Z koní je nejúžasnější belgický CORTES Beezie Maden. Na parkuru snad nebylo nejnevzhlednějšího koně. Skokové schopnosti jsou ale 100%. Na stupních vítězů se jezdci řadí stejně jako při Poháru národů. Dubbeldam má druhé zlato, Delaveau druhé stříbro a Madden druhý bronz. Černý Petr zbyl překvapivě na Bengtssona. Oba první jezdci udělali na 73 skocích v průběhu pěti dní jedinou chybu. Zlato od stříbra dělí jen vteřiny za jednou překročený čas. Do sobotního finále postupovali pouze dvojice s rychlým a bezchybným zahajovacím kolem a pak maximálně dvěma chybami ve dvou kolech Poháru národů. Menší oka již síto nemůže mít.
Až po cestě domů se dostáváme do centra Caen. Na chvilku parkujeme a obcházíme velkolepou katedrálu. Impozantní centrum města zcela jako první zničil Napoleon. Podruhé se to dokonale povedlo spojencům při bitvě o Normandii. Ale katedrála zase stojí. Zde se psaly normandské dějiny. Dějiny plné koní. Z hlediska tisícileté historie přispívají do této hipologické mozaiky střípkem i Světové jezdecké hry. Střípkem, který stál podle šeptaných dohadů 60 miliónů Euro. Na caenský hrad jsme se nedostali.
Česká republika se Her zúčastnila rekordně rozsáhlou ekipou. Nikdo nedělal ostudu, ale svět také nikdo neoslnil. České jezdectví ale udělalo zřetelný pokrok. Z výkonů našich se zatím mohou radovat pouze odborníci. O celospolečenskou popularitu Josefa Váni si žádný z jezdců neřekl. Příští zastávkou na výslunní je šampionát Evropy 2015 v Cáchách. Tak snad za rok. Stmívající západní Francií se nedělním provozem prodíráme zpátky do Čech. Zážitky se začínají překrývat. Do našich myslí se již nic dalšího nevejde. Sbohem krásná Normandie. Víc se toho stihnout nedalo.
Ing. Cyril Neumann, ČZU
