Hlavní město Dánska je pro milovníka jezdeckých pomníků ráj. Na čtverečním kilometru kodaňského centra jich naleznete plno. Kodaň se tak na nějaký čas stane hlavním přispěvatelem blogu jezdec.af.
Jako první se zaměřím na sochu Christiana V. v centru náměstí Kongens Nytorv. Náměstí je středem ambiciózní výstavby nové Kodaně ve druhé polovině 17. století. Původně se jednalo o velmi zpustlé místo. Právě Christian V. rozhodl o přeměně na velké vydlážděné prostranství po pařížském vzoru. Oproti Francii byl ovšem jednou z hlavních tepen směřující k náměstí i přístavní Holmenský kanál, díky kterému mohly lodě přistát téměř v centru města. Zatímco v 17. a 18. století se jednalo o jednu z velmi laciných čtvrtí sužovanou všemi nevýhodami přístavní blízkosti, přestavba v 19. a především 20. století udělala z místa nejenom hlavní turistické lákadlo, ale současně i jednu z nejdražších kodaňských adres.
Christian V. vládl Dánsku v letech 1677 až do své smrti v roce 1699. Byl absolutní monarchou Dánska a Norska. Svoji moc chtěl demonstrovat i velkolepou přestavbou Kodaně po vzoru Paříže. Svoji sílu proti aristokracii posvětil i umožněním vstupu do státních služeb prostým občanů, čímž si vysloužil značnou popularitu.
Již při otevření náměstí (1688) byla proto v novém centru Kodaně vztyčena jeho jezdecká socha. Jedná se o nejstarší jezdeckou sochu nejenom Dánska, ale celé Skandinávie. Jejím autorem je francouzský sochař Abraham-César Lamoureux (1640-1962). Socha byla původně z pozlaceného olova a teprve v roce 1939 byla přelita v bronzu. Dánský panovník je znázorněn v oblečení římského císaře a ozdoben vavřínovým věncem. Podstavec zdobí další alegorie římského statutu, postavy Minervy, Herkula, Artemisie a Karla Velikého. Pro klusajícího koně byl předlohou sochaři kůň Marca Aurelia na Kapitolu v Římě. Původně měkké olovo ovšem nebylo vhodným materiálem a tak pod zdviženou přední končetinu umístil autor postavu nahého muže znázorňující Závist, která se ovšem stala důležitou oporou pro stabilitu pomníku.
Z hipologického hlediska je socha nesmírně zajímavá. Přes svůj vznik ve druhé polovině 17. století nese značné znaky manýrismu. Figura koně v klusu je hipologicky dobře ztvárněna, ale manýristické dozvuky přestavuje především vysoké vzpřímení koně na téměř labutím krku. Tato socha je zcela poplatná ztvárněním koňské figury doznívající i v tvorbě Johanna Eliase Ridingera, která mohla být důvodem šlechtění konkávního čela habsburských koní. Klabonos u původních starošpanělských koní nenalézáme a důkazem jsou nám i koně Adriana de Vries z doby Rudolfovy. Zdá se tedy, že klabonos jako typický znak starokladrubského koně a částečně i lipicána je dílem šlechtění za vlády habsburských monarchů Leopolda I. a Karla VI. Ale je to jen moje hypotéza, ke které nalézám částečný důkaz i na nejstarším jezdeckém pomníku Skandinávie zdobící od roku 1988 náměstí Kongens Nytorv.
Cyril Neumann
