Kolín nad Rýnem je průmyslovým centrem Německa již od poloviny 19. století. Řeku Rýn, která městem protéká překlenul již v roce 1859, přímo v ose kolínské katedrály, dvoukolejný železniční most
Již na počátku 20. století ovšem nezvládal stále narůstající nápor vlakové dopravy, a tak byl mezi lety 1907 až 1911 nahrazen novým mostem. Ten nabídnul ve dvou železničních sekcích čtyři kolejové trasy a na jedné mostovce i možnost pro silniční dopravu. Přestože byl most, jako jedna z nejdůležitějších železničních tepen nacistického Německa, spojenci silně atakován, zůstal průjezdný až téměř do konce války. Nakonec zničili jednu část ze tří mostních oblouků před postupující spojeneckou armádou samotní nacisté. Po roce 1945 již nebyla obnovena část pro silniční dopravu a most se stal výhradně železničním. Na severní straně byla přidána ještě jedna železniční sekce a postupně v 80. letech doplněny i stezky pro chodce a cyklisty.
Most spojuje hlavní nádraží, které stojí v těsném sousedství monumentální katedrály, a nádraží Kolín Deutz. Nešťastně tak přivádí přívaly vlaků přímo ke katedrále, a tak nejdůležitější památce města poněkud komplikuje život. Významně ubírá na příjemnosti a kráse celého katedrálního prostoru. Tím spíše, že pro mostě dlouhém přes 400 metrů projede denně přes 1 200 vlaků.
Na počátku 20. století bylo běžné významné stavby zdobit umělecky vypracovanými portály. Pro Hohenzollerský most byly navrženy novorománské věže, před kterými byly umístěny čtyři jezdecké sochy hohenzollerských panovníků. Na straně u kolínské katedrály a hlavního nádraží je to císař Fridrich III. a císař Vilém II. (obě od Louis Tuaillona). Na východní staně mostu pak portály zdobí Král Fridrich Vilém IV. (Gustav Blaeser) a král Vilém I. (Fridrich Drake). Zastavme se na východní straně u soch Viléma II. a Fridricha III.
Císař Vilém se své sochy dočkal v plné síle, protože byl německým císařem a pruským králem v letech 1888 až 1918. Jeho socha na mostě byla odhalena v roce 1911. Její pojetí od německého sochaře Louise Tuaillona (1862 – 1919) je plně podřízeno pruské předválečné zpupnosti počátku 20. století. Císař je znázorněn jako silný a rozhodný monarcha, ovšem pro českého diváka velmi nesympaticky. Jeho kůň na pákovém uždění ale kráčí uvolněně a v akademickém vzpřímení.
Druhá Tuaillonova socha znázorňuje Fridricha III. (1831 – 1888), který se stal pruským králem a německým císařem v roce své smrti a umožněno mu bylo vládnout jen tři měsíce. V Německu si nese pověst liberálnějšího monarchy, který odsuzoval antisemitismus. Současně byl ale i důležitou figurou Rakousko i Francouzsko-pruské války. Zemřel ovšem náhle ve věku 57 let, a proto jsou v historických materiálech občas vedeny úvahy, kam by Prusko směřovalo, pokud by byla Fridrichovi III. umožněna delší kariéra. I Fridrichův kůň kráčí a je ztvárněn zcela v duchu tvorby 19. století ve vysokém vzpřímení ovšem s prověšenými otěžemi. Jezdec sedí v hlubokém ukázkovém sedu odkazující na jeho jezdecké umění.
V průběhu přestaveb byly postupně románské věže odstraněny, most významně rozšířen až do současné šíře téměř 30 metrů. Všechny jezdecké sochy jsou tak téměř zastíněny obrovským vlakovým provozem. Vilém II. a Vilém I. stojí na okrajích pěší a cyklistické lávky, a tak je snadnější jejich prohlídka. Celkově však místo díky obrovskému vlakovému provozu postrádá jakýkoliv půvab.
Cyril Neumann
