Součástí aplikace o pražských hipologických stavbách a hipomonumentech je i vzpomínka na pražské jízdárny. Těch měla po staletí Praha plno a mnohé přežily do relativně nedávné minulosti.
Jízdárna Na baště
Nejdéle používanou a poslední historickou jízdárnou Prahy byla až do roku 1979 jízdárna Na baště. Tato jízdárna stojí nedaleko Pražského hradu na Pohořelci, v těsném sousedství tramvajové tratě, naproti objektu Černínského paláce. Tato jízdárna, původně vojenská, byla součástí rozlehlých vojenských kasáren Na Panenské. Ta, spolu s jezdeckými cvičišti, zabírala rozsáhlé území v okolí současného vjezdu do Strahovského tunelu. Jízdárna byla po zrušení vojenských kasáren předána k civilnímu používání Ústřednímu pražskému oddílu a až do posledního roku v ní sídlila tělovýchovná jednota Žižka Praha. I tato jízdárna je krásnou stavbou, která dodnes připomíná stopy hipologické minulosti Prahy. V současné době je v jízdárně zřízen depozitář sbírek Pražského hradu.
Jízdárna Josefských kasáren v ulici Na Poříčí
Další z městských jízdáren již nalezneme v samotném centru Prahy a je součástí nákupního centra Paladium. Jízdárna byla součástí vojenského areálu Josefovských kasáren, později kasáren Jiřího z Poděbrad, jak byl objekt za 1. republiky přejmenován. Kasárna vznikla v polovině 19. století na pozemcích bývalého kláštera, ze kterého se dodnes dochoval již pouze kostel sv. Josefa. Svému účelu sloužila do roku 1993, ale to zde již koně pochopitelně nebyli. Poslední odešli z kasáren po ukončení využívání koňské síly v dělostřeleckých útvarech na počátku 50. let 20. století. Jedni z posledních koní, kteří v jízdárně pracovali, patřili pražské jízdní policii. Ta zde našla útočiště v době protektorátu Čech a Moravy za 2. světové války. Vzpomínku na hipologické dějiny místa zprostředkovává dnes již pouze subtilní kašna či vodopád využívající nalezených mramorových žlabů a basreliéf Pocta koní od akademického sochaře Pavla Roučky.
Objekt kasáren byl do své historizující podoby rekonstruován mezi lety 1840 a 1861. Kasárna stála na místě chudinského špitálu a později kláštera. Ten zde v roce 1630 založili kapucíni. Roku 1636 byl následně položen základní kámen klášterního kostela sv. Josefa, který zde stojí dodnes.
Za vlády Josefa II. byl klášter zrušen (1786) a jeho prostory upraveny pro vojenské účely jako vozatajská kasárna. Rozsáhlé hipologické využití bylo podpořeno blízkostí Senovážného náměstí, bývalého tržiště s pící, stejně jako Koňského trhu, dnes Václavské náměstí. Roku 1840 pak na ploše bývalé klášterní zahrady začala výstavba stájí, které sloužily jako nemocnice pro koně. Při rekonstrukci mezi lety 1857-1861 bylo ve stylu romantizujícího historismu dostavěno hlavní křídlo do Náměstí Republiky a v ulici Na Poříčí vybudována jízdárna. Tato budova je unikátní svým dřevěným krovem. Jedná se o konstrukci označovanou jako Ormeovy skruže, která je tvořena bez vazných trámů, hlavní oporu celému krovu tedy poskytuje 13 obloukových rámů.
V roce 1996 byla budova prodána soukromé firmě, která od začátku usilovala o její proměnu v obchodní centrum. Na základě protestů historiků byly budovy kasáren zapsány na seznam kulturních památek. Díky tomu byla i unikátní jízdárna s originálním dřevěným krovem zachována.
Jízdárna Nostického paláce
Třetí, i když zdaleka ne poslední pražskou jízdárnou, je jízdárna patřící původně k Nosticově paláci. Samotný palác je raně barokní budova, která byla dostavěna v roce 1660. Na jeho místě stály původně čtyři domy, které pro rodinu Nosticů zakoupil šlechtic Otto Nostic. Součástí Nostického paláce je také Nostická zahrada. Ta zasahuje až na úroveň parku Kampa, od kterého jí dělí Čertovka. Za zahradou stojí budova Nosticovy jízdárny a stájí, která je dnes využívána Karlovou univerzitou. Jízdárnu nechal na konci 18. století postavit František Antonín Nostic – Rieneck a sloužila k jezdeckému výcviku šlechtických synů. Společně s Michnovským palácem, který je dnes známý jako Tyršův dům, zakoupila po I. světové válce Nosticovu jízdárnu Čs. obec sokolská. Jízdárnu tak ještě dalších téměř 50 let využívali pražští jezdci a ke svému původnímu účelu sloužila koním až do roku 1964.
K jízdárně je přistavěna menší budova, ve které od roku 1829 bydlel Malíř Antonín Mánes se svou rodinou. V jízdárně původně probíhal výcvik jezdeckých i tažných koní rodiny Nosticů. Ti byli ustájeni v různých budovách. V samotném komplexu jízdárny byla stáj pro šest koní, kteří byli určeni především pro zápřež. V této stáji má Karlova univerzita výukovou a zasedací síň. Jezdečtí koně byli ustájeni buď v komplexu paláce, kde byly dvě stáje pro celkem 21 koní a další pak ve stájích na Maltézském náměstí. V těchto stájích je nyní restaurace Konírna, ve které jsou, stejně jako v ostatních stájích, zachované původní mramorové žlaby.
