Tentokrát chci upozornit na hipologickou sochu, která Vás přivítá u ostravského hlavního nádraží. Chtěl jsem tuto sochu, která je také myšlena jako pocta koním, představit již dávno. Chyběly mě ale slušné fotografie a stále jsem se nemohl do Ostravy dostat. Pomohla mě až moje studentka Pavla Krejčí, která si sochu zvolila jako téma své seminární práce. Nebyla sama. O práci koní v dolech psaly i její starší kolegyně Lenka Hanousková a Barbora Pavelková. Zmapovaly tak období, které patří z hlediska práce koní ve prospěch člověka k těm nejskličujícím.
Průmyslová revoluce 19. století zvýšila v krátké době potřebu uhlí o mnoho set procent. Důlní práce, která do té doby zaměstnávala vedle horníků i ženy a děti, tak musela rychle a výrazně navýšit produktivitu. Od konce první poloviny 19. století začali být proto v dolech všech hornických oblastí využíváni koně. Jejich počet raketově narůstal a odhaduje se, že v prvním desetiletí 20. století pracovalo jen ve Velké Británii v dolech přes 70 000 koní. Převážně se jednalo o malá plemena. Většina koní pak v dolech i vyrůstala, protože tehdejší pojetí welfare říkalo, že když koně nezažijí přírodní prostředí, nebude jim ani chybět. Koně se ovšem do dolů podle těžebních potřeb i spouštěli. Pokud neměla štola vyústění až na povrch, na denní světlo se již nikdy nedostali.
V dolech tak byly zřizovány stáje a celá armáda horníků se specializovala na práci s koněm. Důlní poník pracoval obvykle 8 hodin denně. Jeden kůň tak mohl z dolu za směnu vytahat až 30 tun uhlí. Poslední důl v USA, který využíval i práci koní, byl uzavřen až v roce 1971. A poslední důlní poník Velké Británie byl do důchodu „propuštěn“ dokonce až v roce 1999. Zda to byl on, již prameny neuvádí, ale roku 2009 byl veřejně vyznamenán a s princeznou Dianou se i setkal v Británii známý důlní poník Pip, který se dožil 35 let.
V Ostravě byli první koně v dolech využíváni od roku 1855 v dole Hubert v Hrušově. Příkladu následovaly i další jámy. V Petřvaldě to byl důl Evžen, v Moravské Ostravě Karolína. Od 70. let 19. století pak byli koně již ve všech ostravských dolech. U nás byla v dolech používána všechna tehdejší plemena vhodná k tahu. Z výkazů tratí lze dovodit, že v devadesátých letech 19. století pracovala v ostravských dolech více než tisícovka koní. Vedle samotné práce při těžbě, pak řada koní úmorně obsluhovala žentourová čerpadla důlní vody, která se nesměla ani na chvilku zastavit. Poslední kůň byl vytažen z šachty Šalamoun v roce 1932.
Socha byla vytvořena čtyřmi studenty střední školy AVE ART v Ostravě Janem Braunšem, Janem Balnerem, Stanislavem Holíkem a Ondřejem Gélou. Kůň s důlním vozíkem získal v roce 2013 na 35. ročníku mezinárodní soutěže uměleckých kovářů Hefaiston na Helfštýně první cenu. Její název „Pocta hornictví“ až bolestně připomíná, že vedle úmorné práce lidí pracovali v dolech stejně těžce i koně. Socha byla nejprve přes dva roky umístěna ve středu kruhového objezdu před ostravskou radnicí. V pátek 23. září 2016 byla ale přesunuta před ostravské hlavní nádraží. Jak uvedl tehdejší místostarosta Ostravy Dalibor Mouka důvodem bylo, že na frekventovaném místě vyvolávala socha příliš mnoho emocí. Škoda, myslím si, že by to nebylo ke škodě uvědomovat si, co všechno koním dlužíme. Naštěstí ale bylo nalezeno nové místo a socha vás tak nyní v Ostravě přivítá při výstupu z nádraží.
Cyril Neumann a studentky oboru Chov koní ČZU
