Clam-Gallasův palác, jeden z nejkrásnějších pražských paláců, je ukázkou v Praze vzácné čistě vídeňské palácové barokní stavby. Palác pro neapolského místokrále Jana Václava Gallase se v dnešní Husově ulici stavěl od r. 1713. Gallas se rozhodl pro stavbu rozsáhlého palácového komplexu s příslibem asanace špalíčku budov na druhé straně ulice. Tím mělo před palácem vzniknout rozsáhlé náměstí, které by nechalo vyniknout překrásnému průčelí. Z dnešního pohledu „naštěstí“ však k tomuto bourání nikdy nedošlo. Velkolepost paláce je tak ale poněkud skryta. Budova byla postavena podle plánů významného vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu, který je hipologickému světu známý především jako architekt sídla slavné Spanische Hochreitschule, barokní jízdárny ve vídeňském Hofburgu.
V roce 1757 rod Gallasů vymřel a palác zdědil synovec Kristián Filip z Clamu. Spojením vzniklo jméno a rod Clam-Gallasů. Ve stejný čas se začala psát i historie usedlosti a anglického parku Klamovka. V reprezentačních prostorách a sálech paláce se donedávna konaly výstavy a koncerty. Momentálně v paláci probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Prostory tak lze prohlédnout pouze díky virtuální prohlídce na: http://www.clam-gallasuv-palac.pano3d.cz/
Při ní můžete obdivovat především velkoryse rozlehlé prostranství centrálního dvora s původními vraty kočároven. Při rekonstrukci jsou nyní zachovávány i kruhové „zářezy“ do masivu stěn, které zapuštěním kol kočárů zvyšovaly prostorové možnosti kočároven. Za kočárovnami byli umístěni koně celkem v pěti stájích. Denní obslužnost paláce byla proto zajišťována vjezdem v zadním traktu z dnešní Linhartské ulice.
Ve stájích Clam-Gallasova paláce se nachází celkem třicet šest vazných stání. Stopy po dalších dvou zrušených stáních jsou patrné v jedné ze sousedících místností. Stání jsou řazena po delších stranách obdélných místností a dokumentují je kamenné žlaby zasazeného do oválných nik. Součástí stájí jsou i odvětrávací průduchy v lunetových výsečích nad nikami.
Palácový komplex je tvořen čtyřkřídlou dvoupatrovou budovou kolem čtvercového dvora s průčelím a dvěma portály. Jeho zadní křídlo zasahuje až na Malé náměst. Budova paláce je proto dokonalým příkladem monumentální stavby uprostřed těsné středověké zástavby.
Průčelí zdobí dva portály se sochami gigantů z dílny Matyáše Bernarda Brauna. I celá další sochařská výzdoba je připisována Braunovi. Bohužel většina z původních třináct soch na atice paláce musela být pro špatný stav sejmuta již r. 1880.
Obdivovaná je i socha Vltavy zvaná Terezka od Václava Práchnera. Ta je umístěna ve zdi u malé zahrady zřízené r. 1800 z bývalého hřbitova u kostelíka Panny Marie na Louži. Kostel stál v místě současné budovy Magistrátu hl. města Prahy a jeho název vznikl díky častému zaplavování náměstí při větších deštích.
Výraznou freskovou výzdobu paláce provedl Carlo Inocenc Carlone. Na hlavním schodišti jsou zobrazena antická božstva (Chronos, Jupiter s orlem, Proserpina, Cerera, Mars, Venuše, Bakchus, Vulkán, Merkura a Luna) a na stropě nad schodištěm freska o rozloze 130 m² Triumf boha Hélia. Zbytky fresek byly objeveny i v některých stájích.
Ústřední sál paláce o velikosti 12,5 x 11 m sloužil jako taneční sál. V době největší slávy se zde konaly plesy a koncerty, které byly vyhledávány smetánkou Prahy. Pobýval zde i Wolfgang Amadeus Mozart s ženou Konstancií a Josefinou Duškovou, která byla přítelkyní Clam-Gallasů. V paláci koncertoval Ludwig van Beethoven. Na přelomu 19. a 20. století začaly majitelům chybět prostředky na udržování objektu. Palác tak byl pronajat úřadům. Po právnických studiích zde jako praktikant pracoval i Franz Kafka. Potomci Clam-Gallasů žijí od r. 1945 v cizině. O majetek přišli na základě Benešových dekretů, a tak palác nebyl zahrnut do restitučních nároků. Objekt nyní vlastní Magistrát hl. m. Prahy. V roce 1945 byl do paláce, po požáru Staroměstské radnice, přemístěn Archiv hl. m. Prahy. Od r. 1978 se areál postupně opravuje a momentálně je proto kvůli rozsáhlé rekonstrukce zcela uzavřen.
