Cílem mnoha českých návštěvníků Rakouska je Salzburk. Laickou veřejnost láká město především dvěma významnými rodáky. V roce 1756 se zde narodil Wolfgang Amadeus Mozart a v roce 1908 v něm světlo světa spatřil Herbert von Karajan. Pokud ale do Salzburku zavítají koňaři pravděpodobně vědí, že město je proslaveno především jako centrum regionu, kde se již po staletí chovají noričtí koně. Svůj název získalo plemeno po nejsevernější římské provincii Noricum. Chladnokrevní koně zde byli od 16. století zušlechťováni španělskou, belgickou a italskou krví. Po solné stezce pak tato krev pronikala i severněji od Alp a i proto byly v chovu těžkých koní důležité jižní Čechy s centrem v Netolicích.
Stejně jako v celé habsburské monarchii zde ale sídlily armádní jezdecké útvary se stovkami vojenských koní. Součástí každého hipologického zařízení té doby pak bývaly koňské lázně či brody, kde byli koně před návratem do kasáren po výcviku osvěženi a umyti. Stejná zařízení pak budovala další hipologická centra, která sloužila, tak jako v Salzburku, například církvi.
Pokud tedy zavítáte do tohoto krásného města, nenechte si ujít koňské lázně (Pferdeschwemme), které svoji uměleckou výpravností zastíní veškerá podobná zařízení. Nalézají se na náměstí pojmenovaném dnes po Herbertu von Karajanovi. Na náměstí můžete vstoupit nejstarším pěším tunelem v Rakousku (Siegmundstor tunnel). V centru náměstí je koňský brod, který přímo sousedí s rozsáhlým objektem bývalých arcibiskupských stájí. V roce 1693 řídil stavbu brodu budoucí stavitel vídeňské jízdárny Johann Bernhard Fischer von Erlach. Před přírodní skalní stěnou byla v roce 1732 arcibiskupem Leopold Anton Firmianem (1679 – 1744) postavena freskami koní ozdobená zeď (salzburský barokní malíř Franz Anton Ebner 1698 – 1756). Z té doby také pochází mramorová balustráda. Uprostřed nádrže je socha významného českého sochaře a pražského rodáka Michaela Bernharda Mandla (1660 – 1711), představující práci se vzpurným koněm nazývaná poněkud laicky „Krotitel koní“. Tento motiv byl na přelomu 17. a 18. století velmi častým a dokumentuje dobu vrcholícího kultu koně. Mramorová socha je odborníky ceněna především pro značnou dynamiku ztvárnění pohybu nezkrotného zvířete. M. B. Mandl sice žil v Salzburku, kde je autorem celé řady dalších děl, ale jeho sochu sv. Filipa Benicia můžeme vidět i v Praze na Karlově mostě. Celé zařízení koňských lázní bylo ve 20. století postupně restaurováno a dnes je jednou z významných turistických lákadel města.
