Ještě jednou se vrátíme na náměstí Hrdinů (Heldenplatz) ve vídeňském Hofburgu. Zde jsme již obdivovali sochu Evžena Savojského. Protějškem této velkolepé jezdecké soše je další dílo Antona Dominika Fernkorna (1813-1878) a je jím jezdecká socha arcivévody Karla Ludvíka Jana Josefa Vavřince Rakouského, Carl Ludwig Johann Joseph Laurentius von Österreich (1771, Florencie – 1847, Vídeň).
Tento rakouský vojevůdce, člen dynastie habsbursko-lotrinské se stal v roce 1794 generálním guvernérem rakouského Nizozemska. Jeho kariéra strmě stoupala a v letech 1796 až 1800 byl velitelem rakouské armády v jižním Německu, severní Itálii a Švýcarech. Od roku 1801 zastával úřad prezidenta dvorské válečné rady a byl významným reformátorem císařského vojska (zrušení celoživotní vojenské služby, sestavení rakouských pozemních sil, zřízení armádního sboru). Do historie zapsal tím, že jako vůbec první zvítězil nad císařem Napoleonem. V roce 1809 mu uštědřil porážku nedaleko Vídně v bitvě u Aspern. V bitvě padlo celkem 50 000 vojáků a i ztráty koní musely být vysoké, protože do bitvy přivedla obě vojska okolo 25 000 koní. Jakkoliv bylo toto vítězství první ranou Napoleonově pýše, již na počátku července se francouzský císař proti Rakušanům prosadil v bitvě u Wagram (dolnorakouské město Deutsch-Wagram). Karel Těšínský tak byl donucen ve Znojmě uzavřít příměří a byl za to císařem Františkem I. suspendován.
Po ukončení napoleonských válek se oženil s Henrietou Nasavsko-Weilburskou. O složitosti doby vypovídá, že s ní žil ve velmi šťastném manželství, přestože byla protestanského (kalvínského) vyznání. V následujících letech se Karel věnoval psaní monografií a je považován za jednoho z nejdůležitějších vojenských spisovatelů.
Fernkornův jezdecký pomník na Heldenplatz je technicky mistrovským dílem. Kůň je dokonale vybalancován na pánevních končetinách. Socha je vytvořena z 3,5 tuny slitiny a stála tehdy závratných 294 378 zlatých. Slavnostní odhalení se konalo 22. května 1860. Pro znalce pražských hipologických památek je zajímavostí, že podstavec, který navrhli E. van der Nüll a A. S. von Sicardsburg je vytvořen z mramoru a zhotovila ho vídeňská kamenická dílna Josefa Krannera, tvůrce proslulé Krannerovy kašny na Smetanově nábřeží.
