Další pařížské zastavení u jezdeckých soch patří Jindřichovi IV. Francouzskému (1553 – 1610). Jeho cesta na francouzský trůn byla velmi klikatá a po řadu let lemována náboženskými válkami mezi katolíky a hugenoty. Jeho prostřednictvím vstoupil do evropské politiky rod Bourbonů, který ve Francii vládl až do roku 1830.
Jindřich se jako král Navarský a představitel hugenotů oženil s dcerou francouzského krále Jindřicha II., katolickou princeznou Markétou z Valois. Tato svatba 18. srpna 1572 měla přinést v první řadě usmíření mezi francouzskými katolíky a protestanty. Protože měl ale sňatek v obou táborech řadu odpůrců, stal se nakonec roznětkou k nejkrvavější kapitole náboženských válek, kterou známe pod názvem Bartolomějská noc. Samotný Jindřich byl ušetřen právě proto, že byl čerstvým novomanželem dcery krále. Přišel ale o většinu členů svého doprovodu.
Obrovský masakr, který zaplatilo životem více jak 10 000 protestantů, přivítal a podle některých historiků i schválil papež Řehoř XIII. Stejně tak byl potěšen i fanatický katolík Filip II. Španělský. Zde se ovšem můžeme zastavit i v českých zemích, kde vládl Filipův bratranec římský císař a český král Maxmilián II. Ten byl naopak událostmi znechucen a celou událost vnímal jako ostudnou.
Jindřich Navarský se na závěr hugenotského soupeření nakonec dostal na francouzský trůn jako Jindřich IV. a korunován byl 27. února 1594. Před tím ovšem přestoupil ke katolické církvi a historické prameny zmiňují jeho citát „Paříž stojí za mši“. V roce 1598 pak vydal Nantský edikt, který zaručil i hugenotům svobodu vyznání.
Jindřich IV. se stačil i vyvázat z bezdětného manželství s Markétou z Valois a znovu se oženit se Marií Medicejskou. I proto jako první stála v Paříži jeho jezdecká socha z dílny italského mistra Giambologna, který tvořil pro medicejský rod ve Florencii. V roce 1610 byl Jindřich zavražděn katolickým fanatikem a cesta na trůn se otevřela jeho synovi Ludvíku XIII. Ale to je již jiná hipologická kapitola spojená s rozvojem renesančních výcvikových metod mistra Antoine de Pluvinela.
Nám může být ovšem Jindřich IV. sympatický i svými kontakty s habsburským dvorem, který byl v náboženských otázkách výrazně umírněnější než jeho španělští příbuzní. Stává se tak pochopitelnější, proč je v knize „Jeho milosti císařské obora koňská“ MVDr. Norberta Záliše zmíněna poznámka o návštěvě vyslance Jindřicha IV. u pražského Rudolfova dvora. Stalo se tak v roce 1600 a uveden je citát Jindřichova vyslance Pierre Bergerona, který do Paříže referuje: „Viděli jsme v Praze velké množství koní, mnozí z nich jsou vynikající a všechny cvičí Ital Pietropaolo, jehož má císař ve veliké oblibě. Prohlédli jsme si stáje a napočítali jich více než dvě stě. Většina z nich pochází z císařských hřebčínů, které jsou rozmístěny po celé zemi. Císař z nich ročně odvádí ke dvoru okolo sta koní.“
Jezdeckou sochu Jindřicha IV. v Paříži naleznete na západním cípu ostrova Île de la Cité, na druhé straně, než stojí katedrála Notre-Dame. Jak již bylo řečeno, po násilné smrti Jindřicha IV. vytvořil první sochu Giambologna. Tato socha byla ovšem při Velké francouzské revoluci zničena. U příležitosti restaurace bylo vytvořeno sousoší nové a provizorně byl použit kůň, kterého Napoleon přivezl z Berlína z Braniborské brány. Kůň se ovšem záhy vrátil do Pruska, a tak začala práce na soše nové. Autorem současného pomníku je François-Frédéric Lemot a k výrobě odlitku koně byla údajně použita dochovaná forma původní sochy.
Umístěna je na podstavci s latinskými nápisy. To že se jedná o kopii sochy by dokazovalo, že se text odvolává k násilně přerušené vládě krále, který chtěl nastolit důstojnost a zbožnost a v jeho díle pak pokračoval syn Ludvík XIII, který nechal zhotovit tuto sochu. Po bocích podstavce dva reliéfy znázorňují výjevy z Jindřichova života. Král je na koni v plátovém brnění s vavřínovým věncem na hlavě a v pravé ruce s královským žezlem. Kráčící kůň je vyvážen na dvou nohách a jezdec sedí v hlubokém sedu již renesančního typu. Figura koně je souměrná s mohutným tělem čtvercového rámce a ušlechtilou hlavou. Kůň je veden na pákovém udidle s výrazným vzpřímením. Vysoká akce ukazuje na koně starošpanělského či severoitalského typu, který byl v době Jindřicha IV. populární, a i to by ukazovalo na Giambolognovu práci. Pokud budete v Paříži, nenechte si tuto sochu rozhodně ujít.
Cyril Neumann
