Na cestách za jezdeckými sochami jsme doposud vynechali nedaleký Mnichov. A právě zde jsou ke zhlédnutí dvě vynikající jezdecké sochy. Jedna z nich na krásném náměstí starého města Wittelsbacherplatz znázorňuje Maxmiliána I. Bavorského. Jen o několik metrů dále, na náměstí Odeonplatz, pak ze hřbetu koně na kolemjdoucí shlíží bavorský král Ludvík I. Bavorský. Dnes se pojďme podívat na Maxmiliána.
Maxmilián I. z rodu Wittelsbachů (1573 – 1651), občas nazýván i Velikým, byl důležitým hráčem na šachovnici 30leté války. Za své služby na straně římského císaře a českého krále Ferdinanda II. získal titul kurfiřt bavorský, Později pak používal i kurfiřt falcký, titul zabavený po neslavné epizodě českému „zimnímu“ králi Fridrichu Falckému. Právě Maxmilián I. pomohl se svým vojskem porazit 8. listopadu 1620 české stavovské vojsko na Bílé Hoře. Jakkoliv bylo jeho válečné štěstí ve 30leté válce vrtkavé, po Vestfálském míru si udržel nejenom svoji kurfiřtskou hodnost, ale i Horní Falc, která je dodnes součástí Bavorska. Pro samotné Bavorsko je pak důležité, že díky jeho prozíravé politice se bavorské vévodství stalo prosperujícím místem a svým následovníkům tak pomohl k rychlému překonání důsledků 30leté války.
Dílo je typickou sochou 19. století (bylo odhaleno v roce 1839) a jejím autorem je Bertel Thorvaldsen (1770 – 1844). Tento dánský sochař pobýval několik let na studiích v Římě a poté se stal členem Kodaňské královské akademie. V prvním desetiletí 19. století jej zakázkami pověřoval i Napoleon Bonaparte. Ve dvacátých letech pak cestoval po Evropě a mimo jiné je i autorem pomníku Mikoláše Koperníka ve Varšavě. V českých zemích pak můžeme v evangelickém kostele apoštola Pavla v Ústí nad Labem spatřit jednu z kopií jeho sochy žehnajícího Krista.
Jezdeckou sochu Maxmiliána Bavorského si u dánského mistra objednal bavorský král Ludvík I. a práce trvala Thorvaldsenovi téměř devět let. Kráčející kůň stojí na třech nohách a Maxmilián v uniformě má zvednutou pravou ruku ve velitelském gestu. Ušlechtilý kůň počátku 19. století je výrazně přiužděn na pákovém udidlu s dlouhými rameny.
Pokud se vypravíte do Mnichova za touto sochou, dejte pozor zda se zde právě nekoná letní rybí trh. Také se návštěvě vyhněte o vánočních svátcích. Jak při rybím trhu, tak o Vánocích bývá krásné obdélníkové náměstí přeplněno stánky, které pak překážejí v pohledu na jinak velkolepou dominantu místa. To přesně se v prosinci 2024 stalo i nám.
Cyril Neumann
