Významnou prací dvorního sochaře císaře Františka Josefa I. Caspara von Zumbusche je jezdecká socha polního maršála Josefa Václava Radeckého z Radče. Slavný český vojevůdce zemřel 5. ledna 1858 a hned po jeho smrti se začalo uvažovat o jeho pomníku. První iniciativa na zbudování pomníku však nebyla úspěšná, především kvůli dalším válečným konfliktům, se kterými se Rakousko potýkalo.
Radecký se narodil 2. listopadu 1766 na zámku v Třebnici nedaleko Sedlčan. Jeho hvězdná kariéra, započatá za rusko-turecké války v letech 1787-1792, úspěšně pokračovala za napoleonských válek. Již v nejvyšších vojenských funkcích pak vyvrcholila vítězstvím v první italské válce v roce 1848. Na počest tohoto slavného vítězství složil na oslavu Radeckého Johann Strauss slavný Radeckého pochod. V letech 1849 – 1857 byl proto Radecký i generálním guvernérem Lombardsko-benátského království. Neúnavný Radecký strávil ve vojenské službě rakouského císařství neuvěřitelných 72 let.
Druhá výzva je datována rokem 1886 a vedle Radeckého účasti v 19 vojenských kampaní rakouské armády bylo připomínáno především jeho velkolepé vítězství v Itálii při bitvě u Novary, kterého dosáhl ve svých 82 letech.
Tvorbou jezdecké sochy byl bez výběrového řízení pověřen autor monumentálního pomníku Marie Terezie Caspar von Zumbusch. Celkem bylo navrženo 21 míst, na kterých by socha mohla být umístěna. Dílo bylo slavnostně odhaleno v dubnu roku 1892 v centru Vídně, před budovou ministerstva války na náměstí Am Hof. Ministerstvo války bylo ovšem po 20 letech přesunuto na třídu Stubenring a spolu s ním se v roce 1912 stěhovala i socha Radeckého. Před touto honosnou budovou, ve které dnes sídlí ministerstvo digitalizace a obchodu, stojí socha dodnes.
Socha maršála Radeckého se opět vyznačuje Zumbuschovou dokonalou znalostí figury koně i hlubokého přirozeného sedu jezdce. Jezdecký kůň lehčího typu je sice pákově nauzděn, ale tentokrát na zcela volné otěži. Kůň stojí na čtyřech nohách zcela klidně a Radecký drží otěže jednou rukou, ve které třímá i maršálskou hůl.
Tento český šlechtic je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností vojenské historie monarchie a je škoda, že jeho pražský pomník na Malostranském náměstí „nepřežil“ bourání monarchie v roce 1918. Naštěstí nebyl zničen a vidět jej můžete v lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti.
