Přes skutečnost, že byl Štěpán Lotrinský (1708 – 1765) císařem Svaté říše římské, je osobnost tohoto panovníka především pro nás Čechy, zastíněna nepřehlédnutelnou manželkou a rakouskou císařovnou Marií Terezií. To je ovšem nyní, po pětidílném televizním seriálu, již minulostí. Momentálně je proto v myslích českých diváků spojován především s hercem Vojtěchem Kotkem.
Hipologové si ale s jeho jménem spojují již mnoho let císařský hřebčín ve slovenských Kopčanech. Se Štěpánem Lotrinským jako zakladatelem jsou Kopčany zmiňovány již v roce 1736. Ve 20. století tato stavebně zcela unikátní památka postupně chátrala. Na přelomu tisíciletí nebylo mnoho lidí, kteří by objektu předpovídali budoucnost. Naštěstí se většina, jako téměř vždy, mýlila a kopčanský areál postupně znovu rozkvétá, i když se mu již nepodaří navázat na císařskou výjimečnost.
Co přesně bylo hlavním motivem k jeho zbudování a k tomu, že jej Marie Terezie v roce 1765 povýšila na císařský hřebčín, již asi nezjistíme. Zcela nesmyslná možná není hypotéza, že měl být náhradou hřebčína v Kladrubech nad Labem, který se, po požáru v roce 1757, mohl zdát císařskému dvoru již neopravitelným. Navíc Kopčany byly významně blíže Vídni a tudíž jako zásobárna ceremoniálních kočárových koní lépe dostupné. Pro Kladruby „naštěstí“ se ovšem ukázalo prostředí řekou Moravou často zaplavovaných pastvin pro chov koní nevhodné. Proto byl v roce 1826 hřebčín zrušen. Koně v něm chovaní se tak postupně vrátili do již zrekonstruovaných Kladrub.
Televizní seriál prázdná místa v historické paměti mnohým českým divákům zacelil. Ve Vídni je ovšem osobnost tohoto panovníka na mnoha uměleckých artefaktech významně přítomna. Nejedná se pouze o náhrobní plastiky, ale i v celé řadě soch a bust. Pro milovníky hipologického sochařství je příjemné, že rakouská metropole disponuje i jeho jezdeckým pomníkem.
Jezdecká socha manžela Marie Terezie a zakladatele habsbursko-lotrinské dynastie, těšínského knížete, toskánského velkovévody, lotrinského vévody a především císaře Svaté říše římské, není ale umístěna na hlavní turistické trase. Možná tak zůstává mnohým návštěvníkům Vídně utajena. Od roku 1819 stojí ve stínu staletých stromů v palácové zahradě Burggarten. Vytvořena byla v dílně jednoho z nejvýznamnějších sochařů doby Balthasara Ferdinanda Molla (1717-1785) ale o mnoho desetiletí dříve. Její zhotovení bylo objednáno ještě za císařova života, ale socha byla nakonec dotvořena až 15 let po jeho smrti v roce 1780.
Přes značnou prestiž sochaře, který je mimo jiné i autorem monumentálního náhrobku slavného císařského páru a mnoha dalších funerálních plastik habsburských monarchů ve vídeňské kapucínské kryptě, nebylo dílo u dvora příznivě přijato. Socha proto zůstala u svého tvůrce. Teprve v roce 1797 byla umístěna na prostranství Löwelbastei postupně zanikajících městských hradeb. Až v roce 1819 nechal císař František I. přenést sochu do Burggarten, kde stojí dodnes.
Již při prvním pohledu je zřejmé, že jezdecké ztvárnění Štěpána Lotrinského v sobě ukrývá značnou nadčasovost, ve druhé polovině 18. století jen obtížně přijatelnou. Socha je vytvořena z olova. Kůň je znázorněn ve výrazné pasáži. Moll ovšem nebyl schopen zvládnout statiku sochy stojící pouze na dvou končetinách a poněkud násilně si pomohl hranolovou podpěrou levé zadní nohy. Kůň je v akademickém vzpřímení a přes delší hřbet tak socha působí až příliš symetricky. Dynamice pohybu ovšem příliš nepomáhá svěšený ocas.
Významnost pomníku násobí, že se jedná o vůbec nejstarší jezdeckou sochu Vídně. Na čele kamenného podstavce je nápis: socha zesnulého Františka I., císaře římského, byla umístěna na tomto místě Františkem I., císařem rakouským, k uctění památky nejlepšího a největšího dědečka, vždy bude přítomen v naší rodině, 1819.
