Na úvod výletu za britským překážkovým sportem mě dovolte malé vysvětlení. Shodou okolností jsem se na překážkové dostihy do Británie dostal již v roce 1986 a hned na závodiště v Aintree na Velkou národní. Důvodem proč překonat všechny komunistické bariéry navršené před občany proti překročení západní hranice byla účast Václava Chaloupky s Essexem. Česká dvojice sice překonala řadu skoků, ale nakonec ze závodu odstoupila pro závadu na výstroji. Překážkové dostihy ve Velké Británii mě ale okouzlily. Od těch dob považuji právě steeple-chase za skutečně největší koňařinu. Ty britské dostihy stojí na vrcholu. Tehdy k tomu jistě přispěla i prohlídka trati. Všichni jsme byli ohromeni rozměry skoků a schopnostmi koní. Ta letošní Velká národní se běží 13. dubna. Nenechte si ji ujít. 
Zatímco u nás je nejznámější právě fenomenální liverpoolský dostih, a mohou za to nekonečná srovnávání s Velkou pardubickou, v Británii je ještě důležitější Gold Cup v Cheltenhamu. Na programu závěru překážkové sezóny je cca o 3-4 týdny před Velkou národní, kterou se sezóna uzavírá. Samotný Zlatý pohár je vyvrcholením meetingu. Celkově se ale jedná o čtyřdenní dostihový svátek, který se těší značné popularitě diváků. Obrovské množství jich přijíždí i z Irska, protože je příležitostí nejenom oslavovat irské účastníky, ale současně využít dostihů k oslavě sv. Patrika.
Zlatý pohár je pochopitelně nejcennější překážkovou trofejí. Běhá se na vzdálenost 5 294 m a na trati čeká jezdce 22 překážek. Označován je jako nejprestižnější dostih sezóny, protože není handicapem, ale cenou. Zúčastnit se mohou pětiletí a starší koně.
Pro návštěvu právě letos hovořilo i to, že se Zlatý pohár běžel poprvé před sto lety 12. března 1924. Za těchto 100 let byl zrušen pouze v letech 1931 a 1937 kvůli počasí a pak ještě dvakrát ve válečných letech 1943 a 1944. O tom, že se ani Británii nevyhnula hrůzostrašná inflace svědčí, že v roce 1924 obdržel vítěz cenu ve výši 685,- £, zatímco letos byla celková dotace dostihu 625 000,- £.
Hned v úvodu ale musím říci, že jakkoliv se to může zdát divné, z mnoha různých důvodů jsme návštěvu Cheltenhamu naplánovali pouze na zahajovací den úterý 12. března. Účel zažít atmosféru největší překážkové akce světa ale splnil zahajovací den dokonale.
Prolog – Stratford nad Avonou
Jsme v Británii od včerejška, pátku 8. března. Vzbudili jsme se do pošmourného rána. Březnová Anglie. Dnes máme na programu návštěvu stájí, kde stojí kůň Roger. Shodou okolností má svoji dostihovou premiéru na závodišti ve Stratfordu v pondělí 11. března, a tak uvidíme ještě jedno závodiště. Důvodem proč nás právě tento kůň zajímá je skutečnost, že běhal několik rovinových dostihů v Bratislavě. Ze Slovenska byl zakoupen jezdcem a trenérem soutěží všestrannosti Rossem Millerem s tím, že jeho kariéra bude pokračovat na ostrovech překážkovými dostihy. Stáje jsou nedaleko Cheltenhamu a tak den využijeme i k orientaci v městečku, abychom v úterý závodiště zbytečně nehledali. Jak zbytečná to byla obava, ukázal zahajovací den cheltenhamského meetingu.
Roger stojí u trenéra Richarda Hobsona ve vesničce Little Rissington. Prostředí je koňařské, plně funkční, ale sympaticky skromné. Nikde nikdo, ale jsme ohlášeni. Koně šlapou v kolotoči a jeden z nich je Roger. Na tréninkové cvalovce do slušného kopce se objevují dva koně a cválají nahoru. Po chvíli se vrací a práce se opakuje. Je to tak tisíc metrů, ale na Petřín. Nakonec to jdou třikrát. Možná ale, že jsme jeden galop neviděli.
Přicházejí dvě děvčata. Příjemně se baví a vědí o nás. Starší, asi manželka trenéra, sedá na Rogera. Dnes má jen lehkou práci a bude dělat vodiče druhému ryzákovi. Teprve v průběhu dne si uvědomuji, že nastává nejkrásnější moment dne a možná celého výletu. Roger do kopce krásně kentruje. Jeho pohyb je tak pružný a ladný, že si opět připomínám úsloví mého otce: Nejlepším koněm je plnokrevník – když se povede. V pondělí si na Rogera určitě vsadíme.
Vracíme se přes městečko Burton on the Walter. Dodatečně se ukazuje, že se jedná o regionální raritu, do které svážejí cestovky turisty. Takový Český Krumlov oblasti Cotewoolde. Přezdívají mu Benátky, kvůli jeho sedmi mostům přes říčku Windrush.
Neděle 10. března
V Anglii je Den matek. To znamená, že většina hospod má vše rezervované. Jen tak se někde posadit není dnes snadné. Den věnujeme snaze koupit klobouk mojí ženě. Svůj oblíbený zapomněla na letišti v Ruzyni. Překvapivě, možná právě kvůli svátečnímu dni, je plno obchodů otevřených. Ale nejsme úspěšní. Klobouky v zemi, kde bychom to nejméně čekali, nejsou.
Domů se vracíme v dešti a začínáme přemýšlet o zítřku. Čeká nás první dostihový den. Roger startuje hned v prvním dostihu. Musíme být na závodišti cca okolo poledne. Subtilního Rogera čeká měkká, a pokud nepřestane pršet spíš hluboká dráha. Nebude to snadné zahájení nové kariéry.
Pondělí 11. března
Náš den začal skutečně velkolepě, anglickou snídaní. Anglické prostředí otvírá den, který slibuje výlet za hranice všednosti. Před jedenáctou odjíždíme na dostihy a máme před sebou hodinu cesty.
Na místě jsme přesně. Závodiště pěkné, atmosféra krásná, trochu zima. Hned u vstupu obchody s kloubouky. Je to v suchu, manželka má klobouk. Na start Rogera se těšíme, ale současně máme i obavy. Půda je velmi hluboká, pršelo celou noc. Alespoň, že startuje hned v prvním dostihu a povrch nebude tak rozbitý. Ze soboty máme Rogera v paměti jako drobnějšího koně. Víme, že ordre má žokej jasný. Pokud to bude nad síly koně, nebude ho honit.
V padocku ale Roger překvapivě nevypadá tak drobný. Začínáme mít pocit, že to nemusí být zcela beznadějně. Sázíme 10 liber. Pět na vítěze 44:1 a pět na místo 11:1. Běží se dvakrát do kola cca 3 300 m. Dvě míle a jeden furlong. Od startu je Roger vepředu a vypadá senzačně. Při prvním průjezdu cílem je stále na čele. Do cíle je ale ještě daleko. Ale vše se vyvíjí dobře a v oblouku před cílem již zbývá Roger a první favorit. Roger je o půl délky vpředu. Poslední překážka. Začínám věřit. Roger jde nezadržitelně dopředu a v cíli je o 14 délek první. Po zdanění vyhráváme 161 liber. Jsme v euforii. Dokonce paní v bistru nám gratuluje, když zjistí odkud jsme. Celý den se pak odvíjí senzačně. Ještě dvakrát vyhráváme, a tak jsme na konci dne cca 180 liber v plusu. To dnes ovšem v rodišti Shakespeara stačí na večeři pro čtyři lidi. Ale je to prima. Platí Roger. Zítra nás čeká vrchol výletu. Chystáme se na jinou ligu. Cheltenham je britská extratřída.
Úterý 12. března
Dnes nás čeká vrchol. Návštěva v Cheltenhamu. Ráno pro velký úspěch opakujeme anglickou snídani a pak se vydáváme na cestu do Mekky překážkových dostihů. Máme to tak 40 minut, ale jedeme se značným předstihem. Možná bude trochu frmol před závodištěm. Je to ale první den a věříme, že to snad nebude tak hrozné. Je to ale daleko hroznější. K závodišti směřují ze všech stran stovky aut a po chodnících tisíce lidi. Poslední 3 km jedeme skoro dvě hodiny. Nepředstavitelný chaos. Nakonec jsme u vchodu do závodiště těsně před startem prvního dostihu. Ten naštěstí stíháme. Jsme tak svědky rituálního řevu 65 000 diváků, kterým tradičně návštěvníci doprovází první start. Snažíme se trochu zorientovat. Vstupenky máme, program jsme si koupili, ale prodrat se davem tak, abychom alespoň něco na obrovské ploše závodiště zahlédli, se zdá nad lidské síly. Sledujeme tak především velkoplošné obrazovky, které jsou doslova na každém rohu. Postupně se ale začínáme s prostorem sžívat a už to pro nás to obrovské mraveniště není zcela neřešitelné. Za dva dny už bychom tady byli jako doma.
Dostihy jsou neskutečně těžké. Celou noc i dopoledne lilo a dráha je hluboká. Naštěstí alespoň na dostihy je počasí snesitelně, ale koně i jezdci přibíhají do cíle mokří a zablácení. Sázkové štěstí zůstalo ve Stratfordu. Postupně prohráváme 50£. Vsadit si je ale nutnost, dostih si pak lépe užijeme. Seznamujeme se s celým komplexem budov a procházíme i zázemím. Všude plno lidí. Dráha je vlnitá a cílová rovina jak na Říp. Koně dobíhají vyčerpaní. Vidíme i jeden kolaps z únavy. Tisíce lidi se ale baví, Guinness teče proudem. Při defilé v obrovském padocku jsme zahlédli i fenomenálního irského trenéra Williho Mullinse. V Cheltenhamu již vyhrál více jak sto dostihů a platí za nejúspěšnějšího trenéra cheltenhamské historie. Ještě neví, že v pátek bude slavit zase i při zisku nejcennější trofeje. Za posledních deset let již po čtvrté.
Poslední dostih je v 17:30 a i my toho máme dost. Vracíme se k autu v řece odcházejících návštěvníků. Auto se podařilo zaparkovat na pevné ploše, a to je dobře. Zapadlých vozu v rozbředlé louce přibývá. My odjíždíme. Dostat se ven z parkoviště není lehké, ale výrazně snazší než při příjezdu. Hledáme hospodu na večeři a po drobných komplikacích završujeme prima den v typické anglické hospodě. Krásná tečka za bezvadným dnem. Už víme, co to je Cheltenham. A to byl jen začátek. My jedeme zítra domů, ale tady se bude běhat až do pátku. Úžasná tradice.
Středa 13. března
No a to je skoro vše. Středa byla ještě prima, protože nám to letělo až v 17:25 hodin. Stihli jsme se tak zastavit i ve Windsoru, ale v 15:30 jsme již na Heathrow. Tak snad zase někdy za hranice všedních dnů. Tenhle výlet se povedl dokonale.
Cyril Neumann