Na Pražském Hradě jsme již s blogem Jezdec za sv. Jiřím byli. Další místa jako Jízdárna Pražského hradu, či stáje Rudolfa II. kde nyní sídlí galerie Konírna a Obrazárna Pražského hradu jsou popsána v aplikaci Po stopách koní v Praze. Doposud jsme se ale nezastavili u dalšího zobrazení svatojiřské legendy, které můžete nalézt na samotné bazilice sv. Jiří.
Bazilika je sice zastíněna velkolepou katedrálou sv. Víta, Václava a Vojtěcha, ale z historického hlediska je středobodem Pražského hradu. Je dokladem o nejranějších fázích christianizace českého území. Je nejenom nejstarší stavbou Pražského hradu, ale i nejstarším pohřebištěm Přemyslovců (později přeneseném do sv. Víta). Byl u ní také založen první český klášter pojmenovaný, jak jinak, po sv. Jiří. Stalo se tak pravděpodobně v roce 973 a první abatyší byla dcera Boleslava I. Mlada. Všechny zmínky o bazilice pochází z 10. století, a tak jsou pochopitelně rozostřeny nánosem legend.
V neklidných středověkých stoletích poskytla baziliku i klášter řada pohrom. Současná bazilika se proto té původní podobá jen vzdáleně. K dnešní podobě začala románská stavba směřovat za kralování Zikmunda Lucemburského, který jako první napravoval škody po pustošících husitech. Sv. Jiří na koni je vyobrazen i na barokním průčelí baziliky a zdobí výrazně mladší fasádu ze 17. století. Pod reliéfem jsou jasná písmena S. G., pod kterými je okno, ovšem pouze namalované. Po jeho obou stranách jsou dvě sochy Jana Jiřího Bendla. Vlevo je abatyše Mlada držící korunu jako symbol toho, že právě abatyše kláštera měly právo korunovat české královny. Vpravo zakladatel baziliky kníže Vratislav, držící model baziliky.
Ještě zajímavější a lépe pro diváka přístupný je ovšem reliéf na jižním portálu. Sv. Jiří je zde zasazen do renesančního ostění. Je výsledkem přestavby v první polovině 16. století. Samotný reliéf je tak minimálně o 100 let starší než ten na barokním průčelí. Ve stálé expozici Příběh Pražského hradu můžete vidět jeho originál. Podle některých záznamů by sv. Jiří na jižním tympanonu baziliky mohl nést podobu mladého Ludvíka Jagellonského, který zahynul v bitvě u Moháče v roce 1526. Jeho smrt uzavřela krátké působení Jagellonců na Pražském hradě a otevřela cestu na český trůn Habsburkům. Ludvík Jagelonský navštívil Prahu jen jednou v roce 1522. Jeho možná podoba na reliéfu svatojiřské baziliky je zpestřením umělecky vysoce ceněného figurálního výjevu, z jagellonské doby na Pražském hradě jediného.
