Dalším kultovním dílem vrcholné renesance je jezdecká socha condottiera Bartoloměje Colleoni stojící v Benátkách na Campo Santi Giovannie Paolo. Condottierem byli ve středověké Itálii nazýváni velitelé žoldnéřských skupin najímaní evropskými panovníky či papeži k vedení náboženských válek. Samotné slovo znamenalo ve středověké italštině „zhotovitel“ tedy ten, kdo uzavíral kontrakt.
V průběhu 13. a 14. století patřily Benátky mezi nejbohatší městské státy a potřebovaly tak ochranu před loupeživými nájezdy. Condotta byla rozsáhlá smlouva s celou řadou pravidel, která byla přísně dodržována. Tato válečná praxe zanikla se stále rozsáhlejšími konflikty na přelomu 16. a 17. století.
Na čele důležitých condonttiero stál Bartolomeo Colleoni (1400 – 1475), který byl hlavní postavou Benátské republiky 15. století. Vojenské zkušenosti získával i pod vedením Erasma Narni, jehož sochu jsme obdivovali v Padově. Colleoni postupně nabyl obrovského bohatství a sídlo si zřídil na hradě Malpaga v provincii Bergamo (v současnosti obec Cavernago). Před svojí smrtí odkázal značnou část majetku Benátské republice s požadavkem, aby mu byla na náměstí svatého Marka vztyčena jezdecká socha. V roce 1479, čtyři roky po jeho smrti, Benátská republika toto dědictví přijala a vypsala na sochu soutěž. Svoje návrhy dodali Andrea del Verrochio (Florencie), Alessandro Leopardi (Benátky) a Bartolomeo Vellano (Padova). Všechny modely byly vystaveny v Benátkách v roce 1483. Zakázku získal Verrochio, který byl tehdy na samém uměleckém vrcholu. Mezi jeho v té době již velmi uznávané žáky patřil i Leonardo da Vinci. Verrochio vytvořil voskový model, ale v roce 1488 zemřel. Výrobou sochy tak byl pověřen Alessandro Leopardi. Ten sochu v roce 1496 odlil, navrhl podstavec a celou zakázku dokončil. Protože ale na náměstí svatého Marka bylo zakázáno jakoukoliv sochu instalovat, byl jezdecký portrét Bartoloměje Colleni umístěn před baziliku Santi Giovannie Paolo.
Socha je po Donatelově soše Gattamelaty druhou nejproslulejší jezdeckou sochou italské renesance. Verrochio se při jejím tvorbě Donatelovou prací významně inspiroval. Předlohou mu také byl starořímský Markus Aurelius v Řimě, stejně jako čtyřspřeží sv. Marka zdobící slavnou benátskou katedrálu.
Kůň Bartoloměje Colleoniho je opět typem ušlechtilého mohutného koně severoitalského typu. Pompéznost sochy umocňuje hrdost až zpupnost jezdce na dlouhých třmenech zabořeného do hlubokého gotického sedla. S figurou koně tak dokonale dokumentuje i jezdectví pozdního středověku. Zásadou Verrochiova umění, které do dokonalosti přivedl právě Leonardo da Vinci, bylo, že díla nesmí působit staticky. Colleoni tak sedí na kráčejícím koni a Verrochio byl první, kdo se odvážil bronzový kolos staticky vyvážit pouze na třech relativně subtilních nohách. Oproti soše Gattamelaty, ze které sálá pevný klid, je Colleoni silný a nemilosrdný vojevůdce plný napětí a energie. I tato práce je proto již mnoho století důležitým uměleckým zdrojem pro generace umělců.
