Světoznámá vídeňská galerie Albertina tyčící se vysoko nad úrovní náměstíčka Albertinaplatz je před hlavním vchodem ozdobena jezdeckou sochou Albrechta Fridricha Rakousko-Těšínského (3. srpna 1817, Vídeň – 18. února 1895, Arco). Albrecht byl synem Karla Těšínského, jehož sochu jsme obdivovali na ústředním náměstí Hofburgu – Heldenplatz.
Důvod proč právě on má sochu před budovou Albertiny je poněkud krkolomný. Začněme o dvě generace zpět u nejoblíbenější dcery Marie Terezie Marie Kristiny, která se narodila jako páté dítě v roce 1742. Díky postavení, které si u své matky vybudovala, jí bylo v roce 1766 dovoleno provdat se z lásky a mohla si vzít syna polského krále Augusta III. Alberta.
Albert byl velký mecenáš umění a v roce 1768 založil pro své sbírky obrazů galerii, kterou dnes známe pod názvem Albertina. Budova je vystavěna na zbytcích středověkých hradeb a tak se tyčí vysoko nad současnými ulicemi Vídně. Manželství Marie Kristiny a Alberta ovšem nepřineslo žádné potomky a tak po smrti císaře Leopolda II. adoptovali manželé mladšího bratra pozdějšího císaře Františka II Karla Ludvíka, kterého známe jako Karla Těšínského. Karel byl sice voják, ale pokračoval v zálibě svého otčíma a dál rozvíjel uměleckou galerii.
V roce 1817 se Karlovi narodil syn Albrecht Fridrich. Šel ve šlépějích svého otce a jeho výchova byla podřízena vojenské kariéře. Zatímco otec Karel Těšínský bojoval proti Napoleonovi, vysloužil si syn Albrecht Fridrich své ostruhy v letech 1848 a 49 při bojích v Itálii. Na italské frontě byl nepostradatelný i při Rakousko-pruské válce v roce 1866, kdy byl po bitvě u Novary (pod vedením maršála Radeckého) vyznamenán nejvyšším vojenským vyznamenáním rytířským křížem Marie Terezie. Následně byl jmenován vrchním velitelem armády. Ve funkci se ale dlouho neohřál a v roce 1867 na protest proti rakousko-uherskému vyrovnání z čela armády odstoupil.
Stal se však generálním inspektorem rakousko-uherských vojsk a šedou eminencí vídeňské politiky. Snažil se o zlepšení vztahů mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. Především byl ale u vídeňského dvora hlavou protiněmecké strany.
Díky dědictví i schopnostem patřil k nejbohatším členům habsburského rodu a vlastnil řadu panství např. Židlochovice na Moravě a Frýdek ve Slezsku. V duchu průmyslové revoluce budoval na svých statcích parní mlýny, lihovary, sýrárny a cukrovary. Mohl tak, jako dědic umělecké sbírky „Albertina“, pokračovat v jejím rozvoji. Zemřel v roce 1895 a je pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni.
Na jeho počest mu císař František Josef nechal v roce 1896 v sochařské dílně Caspara von Zumbusche (autora pomníku Marie Terezie) vytvořit jezdecký pomník, který nyní zdobí terasu před Albertinou.
Albrecht je znázorněn na kráčejícím figurantním koni. Tak jak je typické pro Zumbuschovi koně, hlava je nesena ve vysokém vzpřímení. Albrecht svírá pákovou otěž, zatímco stihlová je prověšena. Zajímavostí jsou již moderně upevněné ostruhy pomocí pera v podpadku, které později dalo vznik názvu jezdeckých bot „perka“. V pravé ruce svírá Albrecht symbol své hodnosti – maršálskou hůl. Albrecht Fridrich je symbolem absolutistické rakouské politiky 19. století a to připomíná i jeho jezdecká socha.
