Výstava v Lysé nad Labem se stala důležitou součástí mého života. Domnívám se, že se jedná o jednu z nejlepších akcí popularizující koně v ČR. Výstaviště v Lysé postupně dorostlo do prostor nabízejících velmi slušné zázemí. Postupně byly odstraněny z dnešního pohledu zcela zásadní problémy. Pořadatel vlastní perfektní povrch, který je položen na kvalitních gumových rohožích, disponuje s vlastním, již velmi zkušeným týmem, který doplňují, v Lysé po mnoho let působící, externí spolupracovníci. Do Lysé se pak vrací ráda i celá řada vystavovatelů koní, a i pro ně je výstava Kůň vrcholem sezóny.
V loňském roce jsme slavili 25. ročník a ke čtvrt století nadělili sobě i návštěvníkům jednu ze čtyř světově uznávaných klasických škol Portugalskou školu jezdeckého umění z Lisabonu. Ekonomické riziko bylo velké. Tradiční návštěvníci nás ale neopustili a díky jejich zájmu dopadlo vše dobře. Škola měla úspěch zcela kolosální, a kdo přišel, nelitoval. Trochu mě mrzelo, že mediální ohlas v odborných kruzích jen málo či vůbec nezdůraznil, že se jednalo o historicky první prezentaci klasické jezdecké školy na území českého státu.
Již v loňském roce jsme si ovšem po tomto organizačním triumfu uvědomovali, že jsme sami sobě nasadili laťku velmi vysoko. Jak zaujmout stále náročnější diváky i v dalších letech a udržet jejich zájem?
Inspiraci k letošnímu večernímu show přinesla paradoxně aféra rozdmychaná ochránci zvířat po aféře Berousek. Ta po zcela povrchní informaci zahrnula všechny škály cvičení zvířat do jedné kategorie a snažila se trpící zvířata ochránit i zvláštním zákonem zaměřeným proti výcviku. Pachuť celé aféry pak utkvěla na i na jménu, které se u nás stalo téměř synonymem cirkusové práce. Sledoval jsem tuto diskuzi se znepokojením. Jako pedagog přednášející studentům o klasickém jezdeckém výcviku se etickému pohledu na vztah člověka a zvířete nevyhýbám. Otázka, zda a na co máme v současném využívání zvířat, v našem případě koní, právo, by měla pronásledovat každého z nás. Bohužel jsem se ze stran ochranářů nedozvěděl vůbec nic nového. V diskuzích je nezastupoval nikdo, kdo by mohl do pohledu dosahující úrovně 21. století vnést něco zajímavého, zásadního či dokonce nového.
I proto jsem navrhnul prezentaci jedné z významných cirkusových škol. Jiří Berousek ml., je nyní již sedmou generací rodiny, která měla v hipologických kruzích vždy dobrou pozici. Je jen otázkou neznalosti a možná i snobské nadutosti mnohých současných sportovních jezdců, že se ve vztahu ke koním neinspirují i těmito po desetiletí utvářenými znalostmi. Hluboké využití smyslové vnímavosti koní bylo v cirkuse dovedeno k nejvyšší úrovni.
Druhou hvězdu pak na jaře viděli, následně domluvili a do Lysé pozvat navrhli, organizací pověření zaměstnanci výstaviště ředitel Ondřej Matouš a provozní šéf Ladislav Žoha. Jak dobrá to byla volba, dokázal samotný 26. ročník. Francouz Gari Zoher, možná až do letošního podzimu v ČR méně známý, dokázal svoji otevřeností, vstřícností a celkovým přístupem získat jak organizátory, tak především diváky. Jeho vystoupení je určitě tím nejlepším, co bylo doposud na našem území předvedeno. Gari Zoher skloubil ve svém představení klasické jezdecké umění, které si musel užít každý odborník, s vystoupením ohromujícím i méně odborně zdatnou veřejnost. Čímž nechci říci, že ani zkušeným koňařům občas nespadla čelist. Např. moment, kdy volný kůň opisuje kolem svého cvičitele kruh a sází každý cvalový skok přeskok, musel vyvolat v každém otázku „Jak to ten Gari koně učí?“.
Stranou ovšem nezůstali ani naši vystupující. Publikum si získal Marián Roden s výkladem patřící frískému plemeni i s exaltovanou ukázkou možností pohybu fríského koně. Standardně nemohli zklamat a nezklamali starokladrubští koně ať s ceremoniálním čtyřspřežím, tak v tradičním strhujícím vystoupení „Rychlá kole“. Zvláště kousek s prudce cválajícími spřeženími proti sobě, která zastavila skutečně čelo na čelo, patřil ke strhujícím momentům večera. Ale i ostatní byli úžasní a jsem rád, že veřejnost opět obrovským aplausem odměnila vystoupení chladnokrevných českomoravských belgiků a noriků ze zemských hřebčinců v Písku a Tlumačově. Jejich práce s kládami, byla dalším z mnoha vrcholů obou večerních programů.
26. ročník výstavy Kůň je minulostí. Pokud jsme měli před rokem hlavu plnou starostí, čím zaujmeme diváky v září 2019, situace se nyní opakuje ještě s větší naléhavostí. Doufám, že nás něco napadne.
Cyril Neumann
Kompletní fotogalerii z Lysé naleznete na facebooku Dalibor Gregor.
