V současnosti má Praha několik památek odkazující na dobu habsburské monarchie. Stojí novodobý pomník Marie Terezie, na Leopoldovu kašnu na 2. nádvoří Pražského hradu byla vrácena rakouská orlice, uvažuje se o obnovení pomníku maršála Radeckého. Jedním z prvních představitelů habsburské monarchie, který se do Prahy po roce 1918 vrátil, je ovšem rakouský císař a český král František I. Byl tak první vlaštovkou, která by měla vymazat historické klišé 20. století „300 let jsme trpěli“. Novogotický pomník Františka I. známější spíše pod názvem Krannerova kašna stojí na Smetanově nábřeží v Praze 1. Historie pomníku je ukázkou jak politika a státní správa občas nestačí víru událostí.
Nápad postavit císaři Františkovi I. Rakouskému v Praze pomník vznikl hned po jeho úmrtí v roce 1835. Základní kámen byl ale položen až o deset let později v roce 1845. To již byla ale Evropa, včetně Prahy, na pokraji revolučního dění. V Praze propuklo v roce 1848 povstání, které potlačil generál Alfréd Windischgrätz. Pomník tak byl dokončen v roce 1850, kdy ale Prahou ještě velmi silně rezonovaly dozvuky revolučních událostí. Odhalení pomníku tak bylo příležitostí národně osvobozovacích deklarací, které pomník odmítaly. V čele nemilosrdných kritiků stál Karel Havlíček Borovský.
Autorem novogotické kašny je spolutvůrce dostavby chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha architekt Josef Kranner. Ve středu vysoké fiály byla osazena bronzová jezdecká socha Františka I. od Josefa Maxe. Okolo sochy stojí postavy znázorňující mír a hojnost a obory lidské činnosti vědu, umění, průmysl, obchod, orbu a hornictví. Ještě níže pak stojí sochy symbolizující tehdejší české kraje a město Prahu.
Občas dochází ke zmatení ve Františkově jméně. Tento král uherský i český a markrabě moravský byl v roce 1792 zvolen císařem Svaté říše římské národa německého. V této roli přijal jméno František II. Nástup jeho vlády byl ovšem poznamenán narůstajícími konflikty s Napoleonem Bonapartem. Ten v roce 1804 přijal titul císař a v návaznosti na tuto skutečnost se František prohlásil císařem rakouským. Konflikt s Napoleonem se ale pro Rakouské císařství nevyvíjel dobře a přes spojenectví s ruským carem Alexandrem I. byli Rakušané v roce 1805 drtivě poraženi v bitvě Tří císařů u Slavkova.
Tato porážka iniciovala vznik Rýnského spolku, ke kterému se připojila většina států ze západu Svaté říše římské a později i řada států středního a severního Německa. V důsledku situace, kdy habsburský monarcha přestal mít na řadu německy mluvících států vliv, se František II. koruny Svaté říše římské v roce 1806 zřekl a římskou císařskou hodnost zrušil. Vyvázal tím státy Rýnského spolku z povinností vůči sobě, jako římskému císaři. Po 844 letech tak Svatá říše římská formálně zanikla. Od této doby již František používal vedle svých královských titulů pouze titul císař rakouský se jménem František I.
Napoleonské války skončili porážkou Napoleona nejprve u Lipska (1813) a následně u Waterloo (1815). V Rakouské monarchii se vše vrátilo ke starému pořádku. Národně obrozenecké snahy zaseté po celé Evropě v důsledku Francouzské revoluce ovšem se již zničit nepodařilo.
A tak přes deklaraci Českého zemského sněmu z roku 1935 o výstavbě pomníku Františkovi I. byl pomník odhalen až v květnu 1850. Ve vlasteneckých kruzích byl vnímán jako servilita politické moci vůči představiteli potlačování národních snah. Karel Havlíček Borovský tak k odhalení pomníku složil posměšný epigram: Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba. Hned po vzniku samostatného Československa byla proto v roce 1919 jezdecká socha s Františkem I. sňata a přestěhována do lapidária.
Teprve po 84 letech, v roce 2003, byla v souvislosti s generální opravou celého pomníku, z iniciativy tehdejšího starosty Prahy 1 Vladimíra Vihana bez velké publicity kopie sochy pod novogotický baldachýn vrácena. Do kašny byla opět přivedena voda a v létě je tak parčík příjemnou oázou v centru Prahy.
