Vraťme se opět do Itálie. Ta jako kolébka renesance, byla od 15. století líhní umělců dodnes světového věhlasu. Vedle již navštívených míst je přímo kultovním městem renesance Florencie. Toskánská metropole dodnes ohromuje svým geniem loci a nepřestává fascinovat generace návštěvníků. Významná městská republika, spojená se jménem rodu Medicejských, byla svědkem zrození Dekameronu Giovanniho Boccaccia, narodil se zde Sandro Botticelli či Michelangelo Buonarroti. Florencie byla i rodným městem českého krále a císaře Svaté říše římské Františka I.
Medicejští přeměnili městský stát na toskánské vévodství a v 16. století stanul na jeho čele Cosimo I. Medicejský (1519 – 1569). Tento energický a současně bezohledný vladař dokázal již ve svých 17 letech získat významný vliv a upevnit otřásající se moc rodu medicejských. Právě on stojí za výstavbou městského paláce, ve kterém dnes sídlí slavná galerie Uffizi. Za jeho vlády vznikl proslulý most Santa Trinita. Mezi jeho rodinné umělce patřil Angolo Bronzino a portrét Cosima od tohoto umělce naleznete i v Národní galerii v Praze.
Dvacet let po smrti Cosima I. byla na náměstí Palazzo della Signoria v těsné blízkosti Palazzo Vecchio, sídla florentské vlády a dnes radnice města, vztyčena jezdecká socha Cosima I Medicejského. Autorem je již zmiňovaný Giovanni Bologna, který tvořil pod jménem Giambologna. Tento tvůrce je předním představitelem manýrismu, uměleckého období propojující renesanci s barokem. Pocházel ze španělského Nizozemí, ale na počátku druhé poloviny 16. století studoval v Římě antické sochařství. Po cestě domů přijal nabídku Medicejských a usadil se trvale ve Florencii. Tvořil hlavně z kararského mramoru, ale své sochy odléval i z bronzu. Jeho jezdecká socha Cosima I z roku 1594 je vůbec první jezdeckou sochou Florencie.
Giambologna navázal tímto dílem na tradici antických jezdeckých soch, které mají být především připomínkou vládnoucí moci. Je zřejmé, že i Giambologna čerpal inspiraci z nesmrtelné sochy Marka Aurelia v Římě, ale mohl se již obdivovat i Gattamelatu od Donatella či Verocchiova Bartolomea Colleoni, které jsme si již představili.
Socha byla vytvořena na příkaz Cosimova syna Ferdinanda I. a společně s celou řadou soch tvoří hlavní páteř Florentinské galerie pod širým nebem. Té, v době vzniku díla, již téměř sto let vévodila Michelangelova socha Davida.
Jezdecký portrét Cosima I. stojí na podstavci s reliéfy Cosimových životních příběhů. Kůň je znázorněn v klusu, ale levá pánevní noha nachází oporu v terénní nerovnosti podstavce. Jezdec má kratší třmeny a jeho sed působí již téměř současně. Kůň se značným sebráním je nauzděn pákovým udidlem, ale v otěži není významný tlak. Plně v intencích jezdeckých škol konce 16. století je výrazně shromážděn. Typově opět demonstruje figurantního severoitalského koně s ušlechtilou hlavou dokazující zřetelný temperament. Figuru jezdce zdobí brnění, plášť a meč a v pravé ruce drží jako další atribut své absolutní moci obušek. Stejně jako ostatní renesanční jezdecké sochy je dodnes inspirací mnoha umělcům.
