Jak jsme vezli zvon

Věřím, že většina z Vás zaznamenala akci „Zvon Václav“. Snad alespoň při jejím vyvrcholení v neděli 5. března, kdy se o transport zvonu Prahou zasloužilo čtyřspřeží českomoravských belgiků ze Zemského hřebčince v Tlumačově. Společně s nimi se po Starém městě prošli i čtyři starokladrubští vraníci z Národního hřebčína, zapřažení v arcibiskupském kočáře. Bohužel prezentace celé akce, kterou organizovala Nadace Charty 77, byla poněkud méně výrazná, než by si půvab nápadu zasloužil. Lépe řečeno samotný zvon se publicity dočkal. Ovšem o výjimečnosti koní, kteří byli tak důležitými strůjci úspěchu závěrečného dne, bylo referováno jen velmi málo. Začněme tedy od začátku.

U něho stálo zjištění, že v kostele sv. Havla v Praze, v těsném sousedství známého Havelského tržiště a nedaleko Stavovského divadla, chybí již od začátku 1. světové války zvon, který byl zasvěcen sv. Václavovi. Jeho nástupce zase „nepřežil“ 2. světovou válku, a tak kostel disponoval téměř 80 let pouze jediným zvonem. Ten je ovšem skutečným unikátem. Nese jméno Marie a je vůbec nejstarším zvonem Prahy a byl ulit v roce 1455.

Spojení jména Václav s umístěním v kostele sv. Havla přineslo zcela zákonité asociace. Právě proto se organizace akce, na jejímž konci se na zvonici objevil nový zvon, ujala nadace Charty 77. Ta zorganizovala sbírku na cca 850 000,- Kč, které stanovil rozpočet na výrobu nového zvonu. Ten se odléval ve zvonařství Grassmayer v Innsbrucku.

Původně mělo být vše hotovo ve výroční den pohřbu pana prezidenta Havla 18. prosince. Celá akce tak měla být nejenom připomínkou nedožitých 80. narozenin Václava Havla, ale současně i vzpomínkou jeho úmrtí v roce 2011.

Průběhem slavnostního dne a s ním spojeného převozu zvonu z Pražského hradu do kostela sv. Havla se organizátoři začali zabývat někdy v polovině října. Byl jsem osloven s dotazem, jak by to celé mohlo vypadat. A tak se zrodila myšlenka prezentace českomoravských belgiků. Do hry byl zapojen Zemský hřebčinec v Tlumačově. Od první chvíle byla spolupráce senzační a děkuji celému vedení ZH v čele s ředitelem Ing. Davidem Olejníčkem za podporu a ochotu, se kterou k akci přistoupili.

Zhruba 14 dní po prvním rozhovoru s Tlumačovem vstoupil do hry i Národní hřebčín. I kladrubští chtěli být přítomni. A tak byl scénář převozu zvonu obohacen o další spřežení, tentokrát s arcibiskupským kočárem pro významného účastníka z řad církevní obce. Samotný arcibiskupský kočár z Kladrub nad Labem je unikátem. Je původním kočárem královéhradeckého biskupa Karla Boromejského Hanla. Pochází z 19. století a je jediný svého druhu ve východních Čechách, možná i v širším regionu. Díky spolupráci Pardubického a Královéhradeckého kraje, měst Pardubice a Hradec Králové a Biskupství královéhradeckého se ho podařilo zachránit a zrekonstruovat. Premiéru měl 10. září 2008, kdy mu v Kladrubech požehnal tehdejší královéhradecký biskup Dominik Duka.

Bohužel, či pro celou akci naštěstí, se výroba zvonu v Rakousku opozdila a bylo hledáno nové převozu datum. Příležitostí se stal IX. ročník festivalu proti totalitě, zlu, násilí a pro paměť národa Mene Tekel. Ten se v Praze konal ve dnech 25. února až 5. března a právě k jeho zakončení se měl poprvé rozeznít i nový zvon.

Zhruba měsíc před akcí se na Hradčanském náměstí sešli všichni zúčastnění. Celá trasa byla pečlivě zmapována, kontrolovány všechny obrubníky a terénní nerovnosti. Přítomni byli pochopitelně svými organizacemi stanovení vozatajci Josef Iš za ZH a František Kollert za NH. Největší starost dělal úvodní sjezd z Hradčanského náměstí a následná ostrá zatáčka do svahu Nerudovy ulice. Bylo jasné, že formanské postroje bez zádržních řemenů neumožní koním vůz příliš brzdit. Vědělo se, že zvon i se závěsným trámem bude vážit okolo tuny a že valník musí mít především výborné brzdy všech čtyř kol. Následná trasa přes Karlův most a Staroměstské náměstí se již jevila snadnější.

V neděli 5. března se koně a všichni aktéři setkali okolo 14:00 u Strahovského stadiónu, odkud se obě spřežení vypravila na Hradčanské náměstí. Bylo dohodnuto, že se se zvonem vyrazí okolo 16:20. Věděli jsme, že cesta potrvá zhruba hodinu. Slunce ten den zapadalo před 18:00 hodinou, a tak se nemohlo otálet, aby se s ubývajícím světlem stihl i návrat na Strahov.

Jak jsme očekávali spřežení před Pražským hradem byla obrovskou atrakcí. Znovu jsme si ověřili, jakou škodou je nepochopení našich vrcholných politiků že koně, pochopitelně především ti starokladrubští, na Pražském hradě chybí ve stálé službě. Promarněno bylo i využití poslední pražské historické jízdárny Na Baště, která stále po 40 let netknuta na pražském Pohořelci, sotva 10 minut od Pražského hradu. Nyní je již šance na její návrat hipologickému účelu ztracena, protože byla před dvěma lety nákladně rekonstruována jako depozitář Národní galerie.

Ve spřeženích se Pražanům představili starokladrubští vraníci Siglavi P. Rosanera X,

Siglavi P. Montilla XI, Sacramoso Sabrina I – 32 a Solo Pavia XXIV – 12. Tlumačovští přivezli hřebce Arnold, Santys, Markon a Mazut-2.

Za značného zájmu kamer i diváků byl jeřábem do připravené úchytové ohrádky na tlumačovském voze naložen překrásný zvon. Je na něm umístěn znak České republiky, který používal právě Václav Havel a nechybí ani typický podpis s havlovským srdíčkem.

Zatímco všichni přihlížející museli být spokojeni, mrzela nás totální absence kohokoliv důležitého jak z politické, tak z církevní společnosti. Zvon byl sice pár desítek minut před tím slavnostně celebrován v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Na Hradčanské náměstí ovšem nedorazil nikdo důležitý, kdo by celé akci dodal potřebného lesku. Neuvěřitelné bylo, že nebyl přítomen ani nikdo z církevní společnosti. Spřežení z Národního hřebčína tak bylo pasováno pouze do role doprovodného kočáru. Potvrdilo se, že přes všechny deklarace je jméno prezidenta Václava Havla dnes přijímáno s jistou obavou, aby snad na dotyčného nepadlo podezření z „pravdoláskařství“. Nad celou akcí sice převzal záštitu ministr zemědělství Marián Jurečka, ale to bylo vše.

Okolo 16:20 se celé procesí, v jehož čele šla čtveřice příslušníků městské jízdní policie Praha, vydalo na pochod Prahou. Obávaný sjezd z Hradu proběhl bez problémů a pochopitelně jak obě spřežení, tak samotný zvon budily po celou cestu náležitou pozornost. Občas se ozval i potlesk.

Oba týmy zvládly celou akci s očekávanou profesionalitou a věřím, že unikátní snímky s atraktivním pozadím staré Prahy, budou ozdobou budoucích prezentací jak hřebčína, tak hřebčince. Českomoravští belgici se Praze představili vůbec poprvé a i starokladrubské spřežení se doposud do centrální Prahy nedostalo.

Po 60 minutách byl zvon v pořádku odevzdán k instalaci na zvonici kostela sv. Havla a ze všech zúčastněných opadlo napětí ze zodpovědnosti za drahocenný náklad. Za doprovodu vozidla městské policie pak se obě spřežení dostala v pořádku ke strahovskému stadiónu skutečně již téměř za šera.

Ve 20:00 se zvon ve sv. Havlu po 80 letech opět rozezněl a myslím, že každý z účastníků celé akce je rád, že mohl být „při tom“. Naštěstí jedinou ztrátou dne byla jedna podkova. Doufejme, že přinese někomu v Praze štěstí.

Podrobnosti o celém projektu naleznete na www.zvonvaclav.cz

Ing. Cyril Neumann, ČZU Praha

 

Napsat komentář